Zatímco Nicolas Sarkozy sedící v pařížském Elysejském paláci bude představovat novinku hlavně pro Evropskou unii. Navíc když ta pořád hledá cesty ze šoku po krachu předložené ústavy. Budou to však změny, které se zalíbí i Čechům?
"Sarko", kterého jeho krajané přirovnávají k Napoleonovi pro jeho menší postavu a vehemenci, toho nasliboval svým krajanům ve volebním projektu Ensemble (Společně) hodně.
Zda se mu skutečně podaří alespoň o něco liberalizovat francouzský sociální stát s vysokými daněmi, protekcionářstvím, neklesající nezaměstnaností, s nevyhovujícím krátkým pracovním týdnem o 35 hodinách či penzijním systémem, který potřebuje reformu, je velkou otázkou.
Vždyť předvolební sliby po tvrdé srážce s realitou vládnutí rychle podléhají korozi. A to nejenom ve Francii. Naproti tomu se dají skoro jistě očekávat jiné postoje k Evropské unii. To se samozřejmě dotkne i České republiky.
Pevná vize
Pařížská vláda totiž právě kvůli prezidentským volbám a předchozímu odmítnutí euroústavy (v referendu ji smetli společně s Nizozemci právě Francouzi) hrála nějakou dobu v Unii mrtvého brouka. Tomu je konec.
Sarkozy má nejenom "pevnou vizi Francie" (jak napsal nedávno specialista na tuto zemi, publicista Josef Brož), ale i poměrně jasné představy o budoucím fungování Evropy.
Podrobně je formuloval už loni v září při návštěvě Bruselu. A v nich naznačil, že by se jako prezident více věnoval evropské politice než jeho nemilovaný odcházející předchůdce Jacques Chirac.
Není pak bez zajímavosti, že Francie bude předsedat EU druhý půlrok roku 2008, tedy před naší premiérou na tomto postu. Obě strany to donutí (první schůzky se už navíc uskutečnily) alespoň k nějakému sladění jejich kroků.
Jenže Sarkozyho představy o Evropě se ne vždy kryjí s těmi, s nimiž vystupuje Topolánkova vláda. V čem se dá vysledovat shoda a v čem rozdíly či rozpory?
Zavrhované Turecko
Nicolas Sarkozy podobně jako čeští vládní eurorealisté (jak se sami nazývají) odmítá stejnou verzi už jednou odmítnuté euroústavy, nechce k tomu vyhlašovat ani další referendum a chtěl by novou "minismlouvu".
To už není daleko od toho, k čemu v posledních měsících Unie dospěla. Ovšem Sarkozy na rozdíl od mnoha členských zemí tvrdě odmítá plné členství Turecka v EU. Navrhuje mu jen "privilegované partnerství".
V tomto směru jde ještě dál. "Měli bychom v budoucnu jasně říci, kdo je Evropan, a kdo už ne." To je věc, která není na starém kontinentu tak populární, přestože ji osobně považuji za správnou.
Dá se totiž přeložit i takto: "Unii už spíše nerozšiřujme, vyřešme si hlavně vlastní problémy a ty jsou hodně velké." Uvidíme, zda zbytek Evropy Sarkozyho odpor k členství Turecka postupně změní.
Europoslanec Josef Zieleniec však upozorňuje na ještě podstatnější věc, která může s Českem a budoucí Evropou souviset. Sarkozy razí myšlenku "usnadnit možnost skupině členů EU postupovat rychleji v integraci".
V tom se shodne s německou kancléřkou Angelou Merkelovou (s kterou si rozumí), ale vůbec ne s Brity (přitom Tonyho Blaira dokonce obdivuje). A neporozumí si v tomto případě ani s vládní ODS a Václavem Klausem.
Zvolení Sarkozyho tak může zamávat s Evropou více, než se nám dnes zdá. Nebo že by ho Brusel semlel jako mnoho lidí předtím?
