Má to však jeden háček. Smrtelný nápoj musí vypít sami. Jde přece o sebevraždu. Ze světa pak odcházejí za zvuků oblíbené hudby či v blízkosti svých milovaných.
"Jde o lidi, kteří chtějí být ušetřeni strašných bolestí a utrpení. Pomáháme jim jen důstojně zemřít.
Vyznáváme krédo Žít důstojně, zemřít důstojně," říká Ludwig Minelli, který řídí kontroverzní dobrovolnickou organizaci Dignitas (Důstojnost). Ta od svého vzniku v roce 1998 takto pomohla zemřít již 146 lidem bez naděje.
Erika Luleyová, bývalá zdravotní sestra na onkologii, chodí téměř každý týden do bytu ve čtvrtém poschodí v centru Curychu. Tam na ni čeká ten, který se rozhodl zemřít. Erika s ním naposledy promluví pár slov, uklidní jeho blízké, pokud jsou přítomni, a připraví mu jeho poslední nápoj - rozpuštěné barbituráty.
"Pacient vypije sklenku s lékem a za dvě až pět minut ztratí vědomí. Za dvacet až šedesát minut navždy odejde. Zkontroluji jeho pulz a zavolám Ludwigu Minellimu. Chce vždy znát přesnou hodinu úmrtí. Nakonec zavolám policii," vysvětluje Erika.
Policisté, prokurátor a soudní lékař zkonstatují smrt, položí několik otázek a uzavřou vyšetřování.
Švýcarsko je totiž jedinou zemí, kde není účast na sebevraždě postavena mimo zákon. Lékař může dát pacientovi smrtelnou dávku drogy, pokud je přesvědčen, že nemá žádnou naději na uzdravení a že je mentálně a fyzicky schopný rozhodnout se zemřít. Eutanazie, při níž nemocného na jeho žádost usmrtí lékař, je ve Švýcarsku nelegální.
Cesty bez návratu
Dignitas má v současné době kolem 2000 členů, kteří platí roční příspěvek 17 eur. Nejstaršímu členovi je 95 let, nejmladší právě dovršil dvacítku. Peníze Dignitas používá jen na mzdy a administrativní náklady. Švýcarské zákony zakazují, aby z asistované sebevraždy měli její organizátoři jakýkoli zisk.
Klienty společnosti jsou ze dvou třetin cizinci. Především z Německa, Nizozemska, Francie a Itálie. V pondělí se na cestu bez návratu vydal také první britský pacient. Trpěl degenerativním onemocněním neuromotorického aparátu a vzhledem k celkové paralýze byl trvale upoután na lůžko. Do Curychu dorazil v doprovodu své rodiny v ranních hodinách. Odpoledne zemřel.
Organizace Dignitas je však pro mnohé Švýcary doslova trnem v oku. Diskutovat o ní má i švýcarský parlament. Stále více se stává terčem kritiky i v zahraničí. V Curychu prý dokonce začínají vznikat i další podobné organizace.
"Nechceme, aby se Švýcarsko stalo zemí, do které turisté jezdí umírat," bouří se řada občanů. Země bílých hor, čokolády či hodinek se v žádném případě nehodlá stát zemí smrti.
|
Obchodník s důstojnou smrtí "Již od dětství jsem rád pomáhal svým bližním," říká muž, kterého někteří obviňují z toho, že se chce stát jakýmsi polobohem. Organizaci Dignitas založil sedmdesátiletý Ludwig Minelli, bývalý novinář, v květnu 1998. Celý život se zabýval problematikou lidských práv. S novinařinou skoncoval v 54 letech a stal se právníkem. Byl členem týmu Exit, nejstarší švýcarské skupiny zabývající se eutanazií. "Členství v Dignitas lidem zaručuje bezpečný odchod ze světa, když to potřebují," vysvětluje Minelli. On sám však nikdy u žádné sebevraždy, které organizuje jeho společnost, neasistoval. "Není to nutné," dodává. Jak se stát "klientem" Minelliho týmu? Postup je celkem jednoduchý. Pokud si pacient přeje ukončit své trápení s těžkou nemocí, Minelli ho pošle k švýcarskému lékaři, který posoudí zdravotní záznamy pacienta a rozhodne, zda je skutečně nevyléčitelně nemocný. Pokud se pacient nemůže dostavit, Minelli v doprovodu lékaře za ním přijede. "Ne všem zájemcům je vyhověno, některým je doporučeno další léčení," uvádí Minelli. Když už pacient přicestuje do Curychu zemřít, je ubytován a dostane barbituráty. |
