Jediným závažným problémem je, že šnek špatně snáší chlad a teploty, jichž dosahuje Středozemní moře od října do února, jsou pro něj příliš nízké. Tomu však chtějí vědci pomoci genovou manipulací.
Šnek je zatím největší nadějí, protože dosavadní prostředky byly nikoli neúčinné, ale nepoužitelné ve velkém měřítku. Za "zelený mor", jak bývá řasa Caulerpa Taxifolia označována, jsou odpovědni mořští biologové ze známého akvária v Monte Carlu. V roce 1984 se totiž několik jejích exemplářů dostalo odpadními vodami akvária na volné moře.
Vědci poté nebezpečí podcenili. Nikdo totiž nevěřil, že řasa z tropického pásma bude schopna žít i v chladných vodách Středozemního moře. Opak byl pravdou. Řasa v novém, chladném prostředí zmutovala a začala se rozšiřovat rekordní rychlostí. Jachty ji převážejí na kotvách a kotevních řetězech. Šíření řas má i první ekonomické důsledky – narušení potravního řetězce znamenalo úbytek ryb.
V některých oblastech pobřežní rybolov skončil. Středomořské státy a EU zahájily projekt, na němž se podílejí všechny důležité instituce zabývající se mořskou biologií. Objev všežravého tropického mořského šneka je prvním nadějným výsledkem.
