„Zlomové okamžiky má každý stát a každý národ. Proud dějin k těm zlomovým okamžikům vede a jsou symbolem toho, co se událo předtím,“ říká historik Jaroslav Mezník.
Když se podíváme na české dějiny, ukáže se, že na klíčových okamžicích se většina odborníků shodne.
„Největší událostí bylo zavraždění svatého Václava a to, co bylo spojené s tehdejším děním. Okolo svatého Václava byla vytvořena první představa o národu. Bez toho bychom tu nebyli, nebyli bychom Češi, možná bychom mluvili německy a táhli na Moskvu,“ říká historik Dušan Třeštík.
A Třeštík také netají, co z uvedeného výčtu považuje za největší národní ostudu. To, co začalo Mnichovem, tedy druhou republiku. „To bylo něco tak hrozného, stejně jako normalizace. V padesátých letech to byl boj, ale druhá republika a normalizace, to jsou největší skvrny v našich dějinách,“ říká.
Středoškolská učitelka historie Alena Stříbrná připomíná, že její studenti o zlomových okamžicích dějin rádi diskutují.
„Například bývá diskuse o Mnichovu, jestli se to odrazilo na národním charakteru, srovnávají historickou situaci s Poláky, kteří bojovali. A pak únor 1948 a roli Beneše. A také srpen ’68. Ptají se, zda bylo možné se Brežněvovi postavit,“ vypočítává Stříbrná.
Smrt Jana Palacha?
Jenže jsou i trochu odlišné názory. „Určitě mezi nejvýznamnější události patří smrt Jana Palacha a Jana Zajíce. Patřím ke generaci, pro kterou to vedle sovětské okupace byla nejdůležitější událost v životě,“ říká Kristina Vlachová, režisérka, která se zabývá zločiny nacismu a komunismu.
„Pro mne osobně je dost významné datum narození T. G. Masaryka, tedy rok 1850,“ říká historik Mezník.
Vznik československé republiky v roce 1918 však své pevné místo mezi přelomovými událostmi má. „Mezi evropskými státy, které byly zmítány nacionalismem či komunismem, převraty a vedly lokální spory, bylo prvorepublikové Československo stabilním státem. A je to Masarykova zásluha,“ říká Třeštík.
Příliš velká zkratka
Odborníci však připomínají, že soustředění na jednotlivé okamžiky je příliš velkým zjednodušením. Za významnou událost považují například celou vládu Karla IV., nejen založení univerzity. Stejně je to i s husitstvím či národním obrozením.
Ty se do malé škatulky těžko vměstnávají. „Celá vláda Karla IV. znamenala po stránce kulturní spojení s celou Evropou,“ připomíná Mezník.
