Mohla bych se začít rozčilovat nad neobjektivními a zkreslenými články (nejen) internetových novin, nad nepřítomností či potlačováním důležitých zpráv, které se jednoduše „nehodí“...
To ale nemá smysl, ráda bych se proto zaměřila na fakt, který možná mnohým z nás nedochází, nebo jsme si už na něj prostě zvykli. Mluvím o absenci pozitivních zpráv. Veškerá média včetně novin jsou jedna velká černá kronika.
Je bohužel smutnou skutečností, že právě tato „černá kronika“ je každodenní realita. Informovat o všem veřejnost je důležité, ale není nezbytné všechny katastrofy tolik rozpitvávat. V mnoha případech to akorát ublíží těm, kteří byli oběťmi či pozůstalými.
Nebylo by hezké si alespoň jednou za den přečíst nějakou zprávu, která by v nás vyvolala pocit, že svět ještě není tak odporně zkažený, jak se zdá? Že existují lidé, kteří nezištně pomáhají potřebným, že parta mladých lidí neváhala skočit do rozvodněné řeky, aby vytáhla topícího se psa, že policista zavázal starému muži tkaničku, že odvážlivec vylezl na okap domu a zachránil kočku, nebo že běžkyně podpírala na smrt vyčerpanou soupeřku a běžela s ní do cíle?
Snad to nemusí být pořád politici a násilníci, co plní titulní strany novin. I obyčejný člověk se může stát malým hrdinou ve velkém světě plného zla. Jenže nikdo se o něm nedozví, nikdo se nad jeho činem nepousměje, neoddychne si, že dobří lidé ještě nevymřeli.
Není pro něj místo. A proč by taky mělo být, když se dá vždy vyplnit nějakou negativní zprávou, že? Možná, že to jsou maličkosti, ale právě ty dělají svět snesitelnějším. Nicméně, jak by mohly, když se o nich nedozvíme?
