Ačkoliv se armáda násilného zákroku komunistického bezpečnostního aparátu 17. listopadu 1989 nezúčastnila, mezi „sametovými revolucionáři“ panovaly z jejího možného nasazení obavy. Příklady z krvavého potlačení protirežimních hnutí z Polska v roce 1981 či z Číny z jara 1989 tomu dávaly dostatek důvodů.
Československá lidová armáda (ČSLA) se své možné angažmá při řešení krize v listopadu 1989 skutečně připravovala. Už v pondělí 20. listopadu ministr vnitra Milán Václavík vyhlásil Mimořádná bezpečnostní opatření 3. stupně. V armádě byly také zahájeny první kroky k přípravě pro akci „Zásah“ a pro případný úder v revoluční Praze bylo určeno 94 tanků a několik bojových vozidel 2. tankového pluku 1. tankové divize z Rakovníku.
O den později jednalo o dalším postupu velení ČSLA. Ministr Václavík mluvil mimo jiné o tom, že situace si může vyžádat kategorická opatření včetně vyhlášení stanného práva či zákazu vycházení. Historik Prokop Tomek ve své stati.
„O roli, kterou ČSLA sehrával v listopadu roku 1989“ cituje tehdejší Václavíkova slova: „Nemáme se čeho bát. Máme zakalený, třídně uvědomělý velitelský sbor, na který se můžeme spolehnout, naše starší pokolení je oddané straně a lidu a všichni vědí, čemu slouží a jaký společenský řád bránit.“ Václavík také mimo jiné vyzýval: „Nepanikařit, nepřijímat bezhlavá opatření.“ Zdůraznil také potřebu zachovat izolaci kasáren a udržovat kázeň.
Filmy z revoluce chtěla StB zničit, MF DNES teď pátrá po tvářích z náměstí |
Historici označují za vrchol příprav ČSLA na eventuální akci pátek 24. listopadu. Ministr Václavík tehdy nechal vyhlásit pohotovost skupinám vyčleňovaným pro možný zásah a nařídil prověřit přípravu „vyčleněných sil a prostředků“. Na zasedání ÚV KSČ v pražských Vokovicích oznámil, že armáda je od 16 hodin toho dne připravena k zásahu, vše vyřešit silou a čeká jen na rozkaz. Zároveň navrhl ponechat stávající politické vedení KSČ beze změny.
„Jestřábi“ z řad ČSLA plánovali také převzetí kontroly nad rozhlasem a televizí. Akce nesla označení „Vlna“ a armáda pro ni vytipovala asi stovku odborníků z pražského vojenského výzkumného ústavu elektronického. Postupně měly být za spolupráce federálních ministerstev vnitra a národní obrany obsazeny objekty Československého rozhlasu, televize i Československých spojů, které přenášely rozhlasový a televizní signál.
Místo zásahu jen „besedy“
Ve vyhrocené atmosféře překotného vývoje ještě 24. listopadu večer celé předsednictvo ÚV KSČ odstoupilo z funkcí. Následujícího dne byla vojenským útvarům rozeslána šifrovaná zpráva, v níž bylo uvedeno, že návrh čelit útokům „protisocialistických sil rozhodnými opatřeními včetně mocenských prostředků byl jednomyslně nepřijat“.
„Důvodem byly zejména obavy z mezinárodně-politických důsledků. Příkaz zněl informovat, vést besedy s vojáky. Protože rozkaz nařizoval v den generální stávky konat schůze, bylo zřejmě cílem informací, besed a schůzí vojáky zaměstnat,“ píše historik Prokop Tomek.
A ministr národní obrany Milán Václavík? Ten byl začátkem prosince odvolán z funkce a navržen k propuštění ze služebního poměru k 31. březnu 1990 z formálního důvodu odchodu do starobního důchodu.
