A to poměrně rychle a naléhavě, pokud nechtějí za rok a půl při parlamentních volbách znovu jen sledovat triumfální tažení Jiřího Paroubka k vítězství.
Pro ODS je tahle prohra drtivá. Nejde jen o skóre 0:13, které nepotřebuje dalšího komentáře. O hloubce porážky Topolánkovy strany svědčí fakt, že se před sociální demokracii dostala jen v pěti okresech v celé zemi (Praha-východ a Praha-západ, Budějovice, Jablonec, Semily) a s výjimkou Budějovic prohrála i ve všech krajských městech, kde tradičně s náskokem vítězila.
To skutečně nejen náčelníkovi ukazuje, že jeho stranu lidé teď asi zrovna moc rádi nemají. A rádi nebudou mít náčelníka ani všichni ti spolustraníci, kteří přijdou o zajímavé funkce a stálý příjem. Řada regionálních politiků ODS si bude muset po osmi či ještě více letech zase najít nějakou práci mimo politiku.
V tomhle směru jsou krajské volby pro strany mimořádně důležité. Kraje mají omezené pravomoci, takže vítězstvím strana zase tak velký vliv nezíská, ale porážkou může řada jejích významných členů osobně hodně ztratit. Proto je zjevné, že uvnitř vládní strany bude silná nespokojenost, která se bude do značné míry obracet proti premiérovi a ministrům.
ODS se tak logicky ocitla před zásadní otázkou, zda jí současný předseda ještě může dovést k nějakému vítězství, nebo zda má rychle přepřáhnout tažného koníka v čele.
Pro Pavla Béma, věčného stínového vyzývatele předsedy Topolánka, přišel čas na to, aby se konečně rozhodl, zda se s Topolánkem a dalšími utká o místo lídra strany. Pokud uhne nebo bude příliš taktizovat, ztratí pozici možného vůdce jak u spolustraníků, tak u veřejnosti – a zřejmě už navždycky.
Ve straně se však může objevit (a klidně i uspět) i další vyzývatel, podobně jako před lety tehdy málo známý Topolánek. Frustrace z prohry bude nejspíš hluboká a v takové chvíli se obvykle otevírají dveře pro málo očekávaná řešení. Ostatně podobně našla v době hlubokého úpadku před necelými čtyřmi lety ČSSD svého Paroubka.
Pro osud vlády a další vývoj v české politice však bude důležité nejen to, zda se ODS rozhodne zbavit svého předsedy. Záležet bude i na tom, co si z volební porážky odnesou obě menší koaliční strany. Pokud se vyděsí, že je pokračování vlády s ODS pošle pod hranici vstupu do parlamentu, budou hledat cestu, jak z vlády utéct. Tím by ovšem nejspíš přiblížily zemi k předčasným volbám a do těch by nešly v nejlepší kondici.
Strana s předsedou, který trpí vleklou příjmovou sklerózou, natož partička šesti poslanců, kteří se neumějí domluvit ani mezi sebou, zda jsou pro reformy a radar, nebo proti, nejsou zrovna strhujícími voličskými taháky.
Vládní strany dostaly od voličů tvrdé k.o. a budou muset velmi rychle něco vymyslet, jestli se nechtějí plazit po čtyřech z ringu i příště. Jisté nebezpečí však skrývá víkendový výsledek i pro vítěznou ČSSD. Pokud se teď bude chovat příliš nabubřele (a že k tomu zrovna její předseda má občas sklony), může značnou část svého zisku zase rychle ztratit. Řada jejích dnešních voličů totiž přišla hlasovat proti vládě, a ne zase tolik pro Paroubka.
Ano, může se stát, že za necelé dva roky budeme sledovat volební souboj bohorovného Topolánka, který nevidí žádné chyby ani aféry, s pyšným Paroubkem, který ví všechno nejlépe. To by však znamenalo, jak se praví ve slavném citátu, že "nic nepochopili, nic se nenaučili"...
