Nevěřím žádnému výzkumu, který jsem sám nezfalšoval!

Existuje mnoho dlouholetých výzkumů, které nikdo nezpochybňuje, že nepřítomnost jednoho z rodičů, ať již muže nebo ženy, působí dětem problémy v dalším životě. Tak tvrzení, že děti vychovávané v gay/lesbickém vztahu, nejsou ve svém vývoji znevýhodněné, nemůže obstát (Growing up with gay parents: What is the big deal? Na https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4771005/).

Je zajímavé, kolik chlapcomilci vyvíjejí úsilí, aby jejich zvrácenost byla uznána jako norma. I kdyby se rozkrájeli, i kdyby Hromada na koze jezdil, tak stejně jako je jedna a jedna dvě a nikdo to ani hlasováním nepředělá, tak zvrácenost zůstane vždy zvráceností.

Je zajímavé, kolik bijci chlapomilců vyvíjejí úsilí, aby byli považováni za normální. I kdyby ses rozkrájel nebo Joch na koze jezdil, tak homosexualita zůstane variací normy. O nějaké zvrácenosti tudíž nemůže být řeč. Že něco nazveš zvráceností, totiž neznamená, že to tak skutečně je. Je to jen možná pomůcka pro tebe, aby sis na ostatní udělal škatulku. Jinak to na realitě nic nemění.

Společenské klima jim přálo. Gay knihkupectví prodávala pedofilní literaturu. Berlínské poradenské centrum pro homosexuály mělo kurzy i pro pedofilní skupinu.

Už na konci šedesátých let německý psycholog a pedagog Helmut Kentler přesvědčil vládu Západního Berlína, aby pedofilové dostali do péče chlapce bez domova a bez rodičů.

Výzkumníci prostřednictvím důkladného prozkoumání archívů, soukromých sbírek a rozhovorů s oběťmi sexuálního zneužívání zjistili, že až do devadesátých let byli pedofilové ve squaterské levicové scéně přijímáni v duchu „solidarity s minoritou uvnitř minority“. Vystupovala proti nim ženská hnutí, naopak se jim dostalo dočasné podpory u Zelených, píše Süddeutsche Zeitung.

V Německu odhalili skupinu zneužívající děti. Podezřelí jsou i otec a matka

Pedofilové zakládali podpůrné skupiny „pro práva dětí“ a charitativní organizace, které oficiálně měly za cíl pomoci dětem na ulici. Pomoc označovaly též jako „osvobození“ dítěte od maloměšťácké rodiny a represivních vztahů.

Doufám, že v ČR zůstane v zájmu dítěte jako zákonná možnost pro manželství i adopce pouze heterosexuální svazek muže a ženy.

Se zájmem dítěte nemá zákon o manželství nic společného. Uzákoněné sňatky homosexuálů neměly za dvacet let v žádné zemi sebemenší negativní důsledky.

-

Zato se ovšem našly důsledky pozitivní: například v USA po legalizaci homosexuálních manželství zaznamenali signifikantní a trvalý pokles sebevražd a sebevražedných pokusů homosexuálních dětí a mladistvých o 14%, díky čemuž sebevražednost v celé odpovídající věkové skupině klesla o 7%. V roce 2019 podobné zjištění ohlásili ve Švédku a Dánsku: tam sebevražednost nezletilých homosexuálů klesla až o 46%.

Pokud má někdo pocit, že homosexuální manželství nejsou v zájmu dítěte, tak tady má důkaz o pravém opaku.

Mezitím ve školce. "Já mám maminku a pět tatínků, heč." "A jak se daří mamince?" "Občas nemůže ani chodit, ale jinak dobrý."

Co z toho dítěte vychovají? Dítě potřebuje otce i matku, oba mají ve výchově nezastupitelnou roli. Jakkoli narušená rodina nevychová "normálního" jedince, ale zase narušeného, to pozorujeme v praxi. Toto je vlastně typická propaganda, abychom jakýkoliv nesmysl považovali za normální.

Nevím, z jaké praxe čerpáte svá pozorování, ale reálná skutečnost jim neodpovídá.

Máte pravdu, že narušené dítě je prakticky vždy důsledkem narušenosti rodičů. Ale o tom, je-li rodič zdravý nebo narušený, nerozhoduje jeho pohlaví ani sexuální orientace, nýbrž výhradně specifická charakterová nebo sociální patologie.

Jednou větou: pro výchovu a prospěch dítěte jsou rozhodující charakterové vlastnosti a schopnosti rodičů, na jejichž počtu, pohlaví ani biologické příbuznosti nijak zvlášť nezáleží.

-

S tím vaším "normálním jedincem" je potíž, jelikož "normální jedinec" nemá žádnou definici, tedy de facto neexistuje: každý člověk je prostě takový, jaký je. Příroda normální a nenormální nerozlišuje: nemá jak, nemá čím a nemá ani proč. Obě mezi lidmi oblíbené hodnotící kategorie jsou jako jakékoliv jiné hodnocení výhradně subjektivní, a nemají žádná obecně platná kritéria ani význam: nic z nich nevyvodíte. To, co vám připadá normální, někdo jiný může samozřejmě vnímat jako nenormální a vice versa. Obojí hodnocení má stejnou platnost, protože záleží na subjektivně zvolených kritériích. Jinak než subjektivně hodnotit nelze, protože "objektivní hodnocení" je přímo vzorové oxymoron - obě slova se vzájemně vylučují.

-

Jediným oborem, kde má normalita nějaký konkrétní obsah, je statistika - normální lze použít ve smyslu nejčastěji se vyskytující. To je ovšem hodnotově neutrální - ani pozitivní, ani negativní, a nevyplývá z toho vůbec nic použitelného.

A nešlo do toho přimíchat ještě velblouda? Bylo by to zajímavější.

Zdejší zoufalci nepřekvapili. Jak je někde něco o gayích nebo lesbách, okamžitě po tom skočí jako slepice po flusu. Čím to je, že to jsou pořád ti samí? Čím to je, že je to pořád tak přitahuje? Na to by mohl odpovědět nějaký psychiatr, pro kterého by se tihle mindráčci stali celoživotní vědeckou prací.

Pořád ale platí, že se to dítě má líp než oni. Určitě by byli mezi prvními, kdo by to dítě začal ve škole šikanovat. "Ty máš tři táty? No tak ti dáme na budku. Důvod je to blbý, ale jako záminka pro šikanu to stačí. BUCH!" Ale za to, že by to dítě takhle šikanovali, nemůžou oni. Zřejmě je tohle agresivní chování způsobeno jejich rodiči, taktéž nevalné kvality.

Přečetl jsem si diskusi a zatím tady vidím jen jediného zoufalce...

Takhle nějak budou probíhat ty slavné adopce homosexuály. Žádní cikánci z ústavů, co nikdo nechce (jak se nám stále snaží nalhávat), ale jen malí Bronislavové na zakázku od kámošky...

Zapomněl jsi na malé Brožíky, kteří se jen tak vyskytnou.