Rodiče chtějí slovní hodnocení ale nemůže v něm být pravda.

Děti chtějí známky. Bič je bič a kule je kule. Děti nejsou ještě tak ohnutí jako rodiče a uvědomují si svoji realitu. Ale maminka (v 90%) je ohne, že je to chyba učitele, že místo řemeslníka nemůže být vysokým úředníkem.

A za co je budou hodnotit, když je 4 měsíce neviděli? To budou hodnotit rodiče jak dělali úlohy?

Slovní hodnocení se píše těžko, protože déle, než tam máznout známku. No co, za ty prachy

Úkolem učitelů je především učit a ne trávit čas sepisováním hodnocení na žáky.

Celé naše školství by mělo projít kompletní reformou. Ať už se jedná o obsah učiva nebo formu známkování,ale také větší dohled nad kantory a jejich odvedenou práci,s tím souvisí i kvalita výuky,dále pak úpravou délky letních prázdnin na 1 měsíc a tím i snížení počtu dnů

dovolené učitelů. Nevím proč mají být pořád doma,když mají učit a vychovávat děti,to vychovávat děti bych zařadil na hlavní program náplně jejich práce. A ano, klimatizaci do škol,aby se učitelé nemohli zase vymlouvat proč to nejde.

Co konkrétně by mělo být tou reformou změněno a jak? Mimochodem ne, škola opravdu nemá za úkol vás suplovat a pokud jsou vaše děti nevychované, na nikoho jiného než sebe tu vinu neházejte.

Dospělí si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: "Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry? Sbírá motýly?" Místo toho se zeptají: "Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?" Teprve potom myslí, že ho znají. Řeknete-li dospělým: "Viděl jsem krásný dům z červených cihel, za okny čapí nůsek a na střeše holuby...", nedovedou si ho představit. Musíte jim říci: "Viděl jsem dům za sto tisíc franků." Tu hned zvolají: "Ach, to je krása!"

Naopak nedat prvňáčkovi jedničku je pro něj frustrace. Porovnávají si i velikost jedniček. Manželka je učitelka. A i když bych změnila 90% ve školství, tak slovní hodnocení je nesmysl.

Příklady hodnocení:

- úplně blbý, ale neodmlouvá, hodí se k lopatě

- blbý a odbojný, nehodí se k ničemu

- má výborné znalosti, chápe souvislosti, ale pořád si něco vymýšlí a otravuje, bacha na něj

- má slušné znalosti, je ochotný a uctivý

.

Tisíce děkovných dopisů od rodičů i žáků.

Při poslechu rádia v autě jsem zaslechl čás rozhovoru s učitelkou, která hovořila o slovním hodnocení. Řekla, že u nich je podkladem pro toto hodnocení SAMOHODNOCENÍ žáka. Dál jsem raději neposlouchal,snad jsem si to vyložil špatně, proč se rozčilovat.

Rodiče by zřejmě byli nejradši, kdyby si hodnocení svého potomka mohli napsat sami, a pak si to u učitele tak nějak "vyřvat". Taky je zajímavé, jak vždycky přijde nějaký progresívní jedinec a začne se ohánět tím, jak ve školství zaostáváme a jak jsou na západě mnohem dál, zatímco u nás používáme neefektivní zastaralé komunistické metody...Asi bych těmto lidem navrhoval nahlédnout na skutečná data mezinárodních srovnání...Asi je velice překvapí umístění komunistické Číny (ano na prním místě) a také ČR, která je v nejlepší třetině (ono je to původně rozděleno na 4 části, ale do první se vešla jen Čína) na úrovni zemí jako je Francie, Německo, Belgie, Rakousko. Ale rozhodně nejsme premiantem V4, všechny jmenované státy (s výjimkou té Číny) drtí Polsko (které o chlup porazilo i Švédsko, Finové jsou ještě o chlup lepší než Poláci) a z postkomunistických zemí ještě Estonsko. Překvapivě za náma aktuálně zaostává Izrael, což bych teda nečekal. Ale subjektivní pocity progresivních jedinců jsou samozřejmě důležitější než fakta...

Podstatné je, jak si jedinec pak poradí v životě. A zatím encyklopedické znalosti ze školy neporáží ty "horší" studenty v podnikání v sofistikovaných oborech. Těžká vysoká škola už o prospěchu je a naznačuje dobré uplatnění.

Tedy většina technologického rozvoje se v těchto "premiantských" zemích jaksi nekoná. Čína je uzavřený "ostrov" žijící z disproporce možnosti vstupu na světové trhy a nemožnosti vstupu na čínský trh, tedy nelze srovnávat.

Slovní hodnocení je poplatné dnešní "hyperkorektní" době, kdy je nepřípustné někomu jasně říct, že pracuje špatně nebo, že někdo je lepší. Tak se to zaobalí do hromady keců, aby to nebylo možno vzájemně jasně porovnávat.

Jak by asi zírali příznivci slovního hodnocení, kdyby se jím hodnotil třeba skok vysoký nebo sjezd na lyžích

A to snad jde všechno exaktně spočítat?