Bydlela u nás nějakou dobu holčina z domova. Matka se nestarala a otec nějakou dobu a pak ji dal do domova. Žádná feťačka nebo problémový člověk, to ne. Vykládala mi, jak se tam co učí, co by mohli potřebovat, domácí práce, šití, rozpočet, to často děti v rodinách neumí. Mají u tréninkové byty, starají se sami o sobě. A po odchodu samozřejmě mají kurátora. Vždycky mají se na koho obrátit. A taky s tím počítala. Po pár letech byla těhotná, otec dítěte, jak se ukázalo, už pár dětí porůznu měl. A když jsem se jí ptala, jak to plánuje, prý si zažádá o byt. Já jsem říkala, že byty nejsou, a ona - Já dostanu, já jsem z domova...

Malé peníze by zde zabránily vysokým škodám. Prostě za málo pomoci a ubyde bezdomovců, lidí v base atd. kde pobyt stojí 30T/měsíčně.

Nezapomíná se, ví se o tom. Kašle se na to.

Nekašle, v systému pomoc je, když o ni někdo stojí.

Dovolil bych si připomenout Helenu Růžičkovou a jejího syna Jiřího, kteří na tento problém dlouhá léta poukazovali a dětem z domovů pomáhali od přijetí až po odchod a případné zajištění zaměstnání. Za jejich života se o tom příliš nemluvilo, asi to nebylo dostatečně mediálně zajímavé.

Samozřejmě, že pomocná ruka existuje. Systém je nastavený tak, po dosažení zletilosti dítě "přebírá do péče" sociální kurátor. Jenže většina mladých má v 18 svoji hlavu a chce si užívat svobodu. O pomocnou ruku má zájem minimum z nich...

Nikoliv - ta pomoc je naprosto formální a nedostatečná.

co řeší, na ubytovnu a tam se vše doučí, dva roky vojna taky dobrá škola

A tohle co píšete je opravdu výsledek vaši duševní činnosti?