Soudy přistupují k odebrání dítěte matce jen v naprosto vyjímečných případech, kdy nelze jednat jinak. Opravdu bych byl velmi opatrný v dělání nějakých závěrů dle emotivního článku, vzniklého zřejmě hlavně podle tvrzení matky.

Ono to spíše vypadá, že základ je z rozhovoru s holčičkou, ta je pochopitelně největší obětí celé této kauzy. Když si představím tu situaci ze strany otce, který by byl například celou dobu opravdu manipulativně obviňován ze strany matky a tudíž klidně 100% veškeré pravdy na jeho straně, ale zároveň věděl, že se mně holka bojí a na Slovensko se mnou za cizími lidmi a od sourozenců nechce, asi bych nakonec vyměnil svůj pocit mít ji u sebe a lásku k tomu dítěti za to, aby se ona cítila co nejlépe, ustoupil s bolestí v srdci a počkal na kontakt do dospělosti ... Když si to představím ze strany matky, která by měla pravdu a byla opravdu znásilňována či bita, akorát k tomu neměla videa a jiné nezvratitelné důkazy, tak představa že mně tam soud odebral dceru je na sebevraždu, kdyby neměla další děti o které se musí starat. Pravda bude asi někde uprostřed, stejně ale bude nejvíce trpět dítě ...

A to soud zohledňuje, takovéhle eskapády v novinách? To asi nebude otec, kdo tohle zaplatil? A do novin se smí vymýšlet cokoliv, že? Soudce asi není úplný debil...tyhle " války Roseových" jsou hrozné...těch " vypraných " dětských mozků....ach...

Smutný příběh. Nicméně jen takovéto rozsudky ukáží rodičům, že dítě není jejich osobní majetek a má právo na druhého rodiče. Takových (ze své zkušenosti jen matek) jsem potkal hodně a jediné co je trápí, je jejich vlastní ego, jak toho druhého ztrestají, že ho připraví o kontakt s dítětem a jako bonus zkasírují o alimenty.

Když jsem se rozvedla, moje děti nechtěli chodit k otci, když jsem je poslala k němu na návštěvu, tak (jak jsem se dozvěděla od lidí) couraly venku, ale k němu nešly. Celé jen pro to, že před nimi dával zřetelně najevo svůj záporný vztah ke mně. Naštěstí to nehrotil. Vztah si k sobě našli až téměř v dospělosti. Ale bez násilí. Násilím totiž ještě nikdo lásku nezískal. Že v případě dívenky nemají rozum rodičové je děs, ale že naprosto bez rozumu rozhoduje soud a sociálka, když existují mnohem přijatelnější řešení je naprostá hrůza.

Já můžu říci za sebe - žila jsem v celé rodině. Vztahy mezi rodiči nebyly ideální, jako asi nikde, ale nemohu říci, že bych neměla hezké dětství Nemohu o otci říct, že by se nestaral o rodinu, pil nebo cokoliv jiného špatného. Byl to velmi pracovitý člověk, mírně citově chladnější.

Nicméně kdyby došlo na lámání chleba, asi bych s otcem bydlet nechtěla. Navštěvovat, na víkendy ano, ale odmalička jsem byla fixována nepoměrně více na mamku, aniž by mě nějak "manipulovala". Prostě to tak mám. Taky bych narazila se svým přáním.

Do ústavu patří oba rodiče

Mam dcery v podobnem veku. Pri cteni clanku a kouknuti na fotky se mi udelalo az ponekud fyzicky nevolno..

Otec i matka by asi potrebovali dostat takovou ranu pres papuli, aby se jim rozsvitilo, uvedomili si, jaci jsou neskutecni sobci, mysli jen na sebe a ze je tu JEJICH dcera, jejiz jsou OBA rodice a dalsi 3 deti a zacli se podle toho chovat.

A byl jste někdy u rozvodoveho soudu? V takovem provinčním jako je Jeseník?