už je to tady vyvěšené přes dva týdny,,---to by už možná stačilo?

Proč se sakra takovýhle lidi nezabijou sami. Proč sebou bere nevinný duše...

V Rakousku se jedno dítě po rozhodnutí institucí o svěření do péče rodiče pokusilo spáchat sebevraždu; myslím, že zlepšili zákon tak, aby soudci maximálně přihlédli k přání dítěte, u koho chce žít (u nás by také měli, ale pochybuji, že se to vždy dodržuje); zůstává ale riziko, že dítě je ovlivněno méně slušným rodičem a někdy se postaví proti "lepšímu" rodiči (slušnější jedinec se neumí moc bránit zlu). Na psychiatric. posudky u nás moc nevěřím (v téhle oblasti), soudci by se asi měli víc opřít o názor učitelů, sociál. pracovníků, sousedů apod.

Ono je to složité. Děti jsou často manipulovány. Nicméně v Česku se k jejich přání přihlíží velmi.

Vím o případu, kdy soud posuzoval požadavek na střídavou péči. I před tím bylo dítě v častém kontaktu s oběma rodiči. Matka si střídavou péči nepřála, ačkoliv širokému kontaktu otce s dítětem nebránila. Soud zkušebně na 14 dnů nařídil "střídavou péči" stylem týden otec, týden matka. Po 14 dnech se dítěte zeptali, jak mu to vyhovovalo. Měl se vyjádřit v tom smyslu, že dobrý, ale před tím to bylo lepší. Soud na základě toho svěřil dítě do péče matky. Když se pak otec dítěte ptal, co mu nevyhovovalo, dozvěděl se, že všechno bylo super, ale že prý, když nebyl u maminky, tak prý maminka pořád plakala. Otec se ptal, kdo mu to říkal, když tam nebyl. Dítě uvedlo, že děda. Takže asi tak. Dítě se samozřejmě neptá, zda maminka také pláče, když bylo dítě u otce před tím i potom. Dítě prostě ví, že mamince ubližuje... Tož tak.

Bohužel známe spíš jen tvrzení ze strany partnera, u něhož je divné, že si pořizoval např. nahrávky sporů. Skutečně hodně vyhrocených sporů o děti je dle psychologů prý jen kolem 2 %, na ně by se měly instituce více zaměřit. Např. jedna soudkyně se chodila osobně přesvědčit do domácího prostředí dítěte, jak je o ně pečováno, jaký má skutečný vztah k rodičům, čili nespolehla se jen na tvrzení sociál. pracovnice, když případ byl hodně vyhrocený. Takto se to dělá v západ. zemích, v USA vyslechne soudce i malé děti. Pokud partner druhého hodně trápí a trvá to dlouho, pak to může mít duševní následky; sociál. odbor s psychologem by měli nabídnout včasnou pomoc (děti by se ale neměly dávat do ústavu, ony za nic nemohou), ale myslím, že nemáme ještě dost kvalitních odborníků, kteří by uměli hledat pravé skryté příčiny jednání dospělých (jdou jen po povrchu, že někdo něco dělá špatně, ale nezkoumá se proč, zda náhodou on není ten slušnější jedinec).

Po téhle silnici jezdím dost často, ale dost dobře si nedokážu představit jakou nešťastnou náhodou v rychlosti cca 90 km/h se tam dá takhle vjet do protisměru a zrovna trefit velký náklaďák. Jedině snad technická závada, ale pak je velká klika, že to teda nenapálila do protijedoucího osobáku. Celé je to takové divné a skoro bych spíše věřil, že v tom nějaký úmysl snad byl.

Spíš nevěnování se řízení - takové to otočení se na děti kdy otočíte i volantem.

Řešíte tu kraviny. Jako řidička nemohla mít nikdy jistotu, že i při podobném čelním střetu spolehlivě všechny zahynou. Klidně mohla své dcery přežít a nyní čelit peklu. Jsem si jistý, že nešlo o úmysl. I vzhledem k dosavadní péči o děti.

Uz jsem se bal, ze by nekdo priznal totalni neschopnost a neodpovednost uradu

Tak jestli psychicky narušená ženská pracovala jako asistentka pedagoga, tak to má svou symboliku, teda.

Jet 160 na okrese se dvěma dětma není úplně standardní chování

Vy jste to nečetl? V článku se píše 80-90 km/h.

Ať už je pravda na číkoliv straně, mrtvým to bohužel život nevrátí a pozůstalí by to neměli řešit veřejně.

Zveřejnili to zjevně kvůli tomu, aby upozornili na fatální neprofesionalitu lidí ze sociálních odborů, OSPODu a úřadů jako takových, které měly podle nich na tragedii podstatnou vinu.