S bezdomovci nemám ani kapánek slitování. Naprosotá většina jsou na ulici dobrovolně, protože je to pro ně styl života - viz článek. A různých charit je habakuk, takže kdo se z té ulice chce dostat, dostane se. Problém je jen o tom chtít.

Bezdomovcům zásadně nedávám peníze, ani když si o ně přímo řeknou. Každá dvacetikoruna, co dostanou, je udržuje při vědomí, že se žebráním a bez práce uživí a vzdaluje je návratu do normálního života. To je asi jako dát alkoholikovi flašku, abych mu pomohl.

Mnohým z těch, co žijí na ulici, tento způsob v podtatě vyhovuje. Do azyláku nepůjdou, tam by museli poslouchat a nechlastat. A žebráním si vydělají skoro tolik, co v normální práci. On ten paragraf příživnictví, i když byl lehce zneužitelný (a bolševiky zneužívaný), měl taky něco do sebe.

Kdysi se to resilo posílaním "bezdomovců" (tuláků) do domovske obce. Dělo se to tzv. šupem, postrkem od policejní stanice k pol. stanici, odtud slovo šupák. Domovske obce byly povinny jim poskytnout ubytovani.

Myslím si, že tyto věci z c.k. mocnářství a 1.republiky měly hodně do sebe a měly by se obnovit.

Každého z nás dělí od spánku někde pod mostem tři nešťastné kroky a dva z nich nemusí mít naprosto nic společného s vaší schopností anebo možností něco s tím udělat.

Člověk hlavně musí chtít dostat se z ulice. To je moudro.

Prilis hrdy na vysavani rodicu ale vysavani charit a danovych poplatniku je OK

Pro charitu je tento druh pomocí smyslem existence. V jeho situaci bych se na ně obrátil taky.

Pokud člověk nechce, z ulice se nedostane. Je to pouze na nich, možnosti jsou vždy, ale chybí jim vůle.

Pouze na nich to nebude, rada z nich chce, ale potrebuje nejakou pomoc alespon v zacatku. Ale souhlas, ze zakladem je chtit.

Už několikrát se mi stalo, že ke mně přišel mladík tak kolem 25, viditelně zdravý, a chtěl peníze. Ve chvíli, kdy všude hledají i pomocné síly, mi to přišlo skoro drzost, mladý zdravý člověk a žebrá.

Jak víte, že je zdravý?

Že chodí a dýchá?

Je prozkoumáno, že návrat bezdomovce do normálního života trvá asi tak 3x déle, než doba strávená na ulici. Takže si představte, že jste na ulici 2-3x roky, jak dlouho a jak moc "musíte chtít" a potřebovat podpůrnou ruku (pokud se nějaká nabízí), abyste se vyhrabali zpět?

Že se to nikoho z vás týkat nemůže, abyste tam zůstali tak dlouho?

Uvádí se, že pokud se někdo ocitne na ulici, na samém dně opravdu bez prostředků, tak je to opravdu o holém přežití a v podstatě záležitost několika málo dní, kdy se člověk musí rychle adaptovat na novou situaci, mění se jeho osobnost a návyky.

Pak už je cesta zpět složitá.

Tak základ je na ulici se vůbec nedostat - mít našetřeno pro případ ztráty zaměstnání, plánovat do budoucna, nežít ze dne na den a nespoléhat se, že moje problémy za mě někdo vyřeší.

Konečně to někdo řekl nahlas.

Většina bezdomovců je na ulici, protože chce.

No "chce", pochybuju, ze to byl jejich celozivotni sen "Nejčastějším důvodem toho, že mladí skončí na ulici, jsou drogy, až potom špatné rodinné vztahy či traumata z dětství." - takze bud tam jsou protoze berou drogy jejichz prostrednictvim "unikaji" z reality, nebo unikaji od sve rodiny ci tezkych traumat z detstvi, ale kazdopadne to neni takove to chteni hura, konecne se mi splnil celozivotni sen, jsem bezdomovcem...