Referendum je oprávnene v zmysle charty OSN a všetky štáty ho podporujú, ale iba dovtedy, kým sa to netýka práve ich. Zdá sa mi, že väčšina štátov na svete ešte mentálne k tomu nedospela a to vrátane štátov, ktoré ako sa hovorí hýbu svetom (USA-Klaifornia, Španielsko-Ktatalánsko). Kde začína a kde končí demokracia, do ktorej samozrejme sebaurčenie národov patrí. Môžeme uvedené štáty nazvať demokratickými, keď pohrdajú týmto právom? Rozchod Česka a Slovenska, či rozpad ZSSR sú príklady hodné následovania. Ale prípad kurdov zaváňa novou Juhosláviou. Napriek tomu im fandím.

Moc bych Kurdům přál samostatný stát, ale doba a uspořádání států jim nepřeje.

Poslední platné a legální referendum bylo na Krymu. Všechny další už nesmí nikde proběhnout.

A před tím, když dělil Klaus a Mečiarem republiku.

Jak je to s právem národů na sebeurčení? Někdo jej může mít a jiné ne?

Když při tom chtějí "krást" území, kde nemají většinu (Kirkuk, tu jde o peníze, jaká to náhoda), tak to je špatně. Navíc, když to může a nejspíše i spustí, další válku...

Osobně Kurdům fandím. Hned po Izraeli to jsou další fackovací panák, který schytává rány jak od šíitů tak sunnitů. Bohužel díky tomu, že nemají vlastní stát jsou snadným terčem útlaku. Souhlasím, že není správný čas, ale jednou to snad dopadne.

Kurdove jsou sami sunnite. ����

A madridský súd zablokoval katalánsku snahu o referendum vedúce k nezávislosti. Právo národov na sebaurčenie hodila OSN na smetisko dejín.Narody predsa aj tak majú zaniknúť. V Európe na to slovutna EK vyvíja nesmierny tlak.

Mám takový pocit, že irácký soud bude mít na Kurdy vliv asi tak, jako OSN na Kima.

To samozřejmě máte pravdu, ale to Kurdům nijak nepomůže, když na něj všichni zaútočí. Nyní jsou v obklíčení a ze sousedů tak max. Arménie by nešla do války, všichni ostatní s tím problém mít nebudou. Gruzii do toho nepočítám, ta je marná a ani nebude mít důvod proč by do toho šla, když je tam jen nepatrný zlomek Kurdů.