Moje prababička (nar. 1912) mi vyprávěla, jaké to za války bylo. A bez toho, aniž bych chtěla snižovat význam československých letců, čest našeho národa zachraňovali i obyčejní lidé, kteří zůstali a kteří malými, přesto život ohrožujícími, skutky bojovali taky. Velké skutky jsou víc vidět, ale občas by bez těch malých ani nebyly.

Při čtení některých komentářů mě napadá, kolik času ještě musí uplynout v naší mladé a nezralé demokracii, abychom se stali kultivovanými čtenáři publicistiky. Nejde mi o rozdílnost názorů, na ty má každý z nás právo, alespoň tehdy, když jsme je schopni podložit konkrétními a racionálními argumenty. Jde mi spíše o nekultivovaný a agresivní způsob některých přispěvatelů do diskuze. 

Mám to štěstí, že se pohybuji v práci, v rodině, té české  i té slovenské, v okruhu lidí, kteří kvalitní současnou žurnalistiku dokáží rozpoznat a ocenit. Tím chci říct, že i když nepřispíváme do diskuze. Jsme. A Palatu čteme. V Čechách i na Slovensku. Komentáře pana redaktora Luboše Palaty čtu  více méně pravidelně a diskutuji o jeho názorech i názorech jiných publicistů s ostatními. Jak jinak. Pokud nejsme lhostejní a na vývoji současného dění nám  stále záleží, toto, např.  u dobrého vína často děláme. Oceňuji jeho globální pohled na problematiku střední Evropy, jeho  vnímání tohoto prostoru v kulturněhistorických souvislostech a jeho přesah do současného celospolečenského kontextu. Vážím si pevnosti jeho názorů a postojů žurnalisty - demokrata. Navíc mám pocit, že je vždy o dva kroky napřed. A tak to má u správného komentáře být. A to mě baví. 

Na závěr si  dovolím poznamenat, že v  případě rubriky Očima středoevropana jde o komentář, nikoli o zprávu nebo odborný text. A až budu chtít vědět přesně co? kdy?, kde?, proč?, kolik přesně?...budu hledat tyto informace ve zprávě nebo odborném textu. To zas vím  ze školy já. 

A na závěr si dovolím rozloučit se parafrází slov Pavla Maurera, kterého si také velmi vážím, i když píše o něčem úplně jiném : Pane redaktore Palato, pište tak, jak píšete, nejezte, nepijte a nežijte blbě! Ale to Vám určitě nehrozí!

Ano - jedná se o komentář a nikoliv o "odborný text". Nikdo asi neočekával, že by se pan autor pouštěl do nějaké detailní historické analýzy, nicméně  i komentář by mohl být prost ničím nepodložených kategorických soudů a nesmyslů.

Stejne jako za prvni republiky, tak i dnes u nas vladne silny nacionalismus, kde vsechni byli prejmenovani na Cechy a nikdo jiny proste neexistuje. Tento slepy postoj ceskeho nacionalismu protlacovany medii a politiky se musi doresit a nemyslete, ze tato otazka proste zmizi s casem. Obvykle je to cim dele tim hur.

Muzete byt prosim konkretni?

"Třetí nejsilnější armáda v Evropě", "skvělé tanky a letadla"?

Tak na sílu armády odpověď nemám, tanky - pochybuji, a letadla - Avia B 534 byla krám!

Takže pane autore - méně drog!

Sílu armády taky neposoudím, ale tanky jsme měli vynikající. Němci je velice rádi zapojili do svých jednotek. Jen jsme neměli tanky těžké, ale těch ani němci neměli moc, ten vývoj přišel později. Nazvat jednu z nejlepších dvojplošných stíhaček krámem je vyloženě mimo.

Souhlasím, ale nepovažoval bych druhou republiku za největší ostudu našich dějin, dokonce možná ani za ostudu ne. Okupaci českých zemí spojená se záborem části území, jeho odtržení a připojení k okupující zemi lze naopak v našem prostoru vystopovat v horizontu české státnosti (ca1000 let) hned několikrát, a v některých případech za daleko potupnějších a pro národ fatálnějších podmínek, než byl Hitlerův protektorát.

Autor asi o historii meziválečné Evropy mnoho neví, když si myslí, že by tehdy mohla existovat koalice Československa a Polska proti Německu.

Prakticky nikoli, protože proto nikdo nic nedělal.

Jeden by čekal, že na článku připomínajícím boj našich letců za druhé světové války se toho nedá moc zkazit. Bohužel, "Středoevropan" to dokázal. Pominu nic neřešící mudrování o tom, jestli jsme se měli možnost ubránit a nebo ne, nicméně hypotézu, že by nám snad tehdy mohlo pomoci Polsko, považuji přinejmenším za poněkud "mimózní" - s Polskem jsme měli před válkou spory a naše vztahy nebyly příliš přátelské (a Poláci posléze nedokázali ubránit ani sami sebe). Za naprosto nesmyslné rovněž považuji vývody, že letci byli oproti ostatním našim bojovníků nějak výjimeční a jediní, kdo zachraňoval naši čest. Nebyli to totiž jen naši letci u RAF - naši vojáci bojovali u různých zbraní, na mnoha frontách a stejné hrdinství projevili i ti, kteří se zapojili do domácího odboje. Plně podporuji snahu o připomínání zásluh a hrdinství našich letců (na druhou stranu si ale nemyslím, že by byli větší a nebo menší hrdinové, než ti ostatní, kteří za války riskovali životy za naši vlast). Právě proto si myslím, že příští článek na toto téma by měl napsat někdo jiný.

Ta křídla vypadají jako uplácaná z plastelíny... Myslela jsem,že socha je z bronzu...

Prosba šéfredaktorovi iDnes: Vážený pane, prosím mějte aspoň trochu vkusu a nenechte Palatu psát aspoň o takových tématech, jako jsou čeští letci.  Díky...

No taky si za to nechali britové po válce od nás platit, že jim naši stateční letci a vojáci pomáhali bojovat proti Německu. To mi ovšem přijde jako vrchol sviňárny.

co to melete ... ???  .. británie dodávala materiál armádě ČR a vláda se samozřejmě zavázala to uhradit .. dokonce i když vytáhli v sojuzu čechy z gulagů a udělali armádu, tak je vystrojila česká vláda za britské peníze .. to spíš byl vrchol, když v sojuzu chtěli tank, tak na něj museli udělat sbírku vojáci ze žoldu .. tuším ho pojmenovali lidice