"V současné době jsou v Praze čidla umístěná ve všech tramvajích, ve většině autobusů a stovky jsou jich v metru. Označeny jsou také některé městské úřady, těch je však ještě bohužel málo a zdravotnická zařízení se nám zatím nepodařilo zapojit vůbec," prohlásil Pešák.
Vysvětlil, že nevidomý má u sebe minivysílačku, pomocí které například zjistí, která tramvaj jede a kam nebo kde je vchod do budovy.
"Aparát stojí asi dva a půl tisíce korun. Sociální referát okresního úřadu však může přispět až do výše sta procent. To už záleží na individuálním posouzení příjmových a majetkových poměrů zrakově postiženého," doplnil právník Pavel Ptáčník.
Přes tuto jistě záslužnou pomoc se však zrakově postižení stále potýkají s největším problémem, a tím je možnost sehnat zaměstnání.
"Pracuje pouze čtvrtina našich klientů, a to jsou navíc z šedesáti procent lidé s nějakými zbytky zraku," sdělil prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých Milan Pešák.
"Snažíme se sice kontaktovat konkrétní firmy a pořádáme rekvalifikační kursy, většina zaměstnavatelů je však o problematice tak málo informována, že se bojí tyto lidi zaměstnat. Větší šanci mají lidé z vyšším vzděláním, kteří se mohou uplatnit například ve výpočetní technice či propagaci. Nejlépe jsou na tom ale učitelé hudby a maséři," dodal.
