"Je tam také hnědý medvěd, ale dneska není vidět," popisuje americký podporučík Karl Hoempler, jehož jednotka táboří poblíž toho, co zbylo z palácové zoologické zahrady.
Šelmy omráčené vedrem a sužované hladem leží ve stínu. Údy se jim třesou, když se několikrát pokoušejí vstát, aby se nakonec nejistě postavily. Pohybují se kolem mříží pomalu a s prázdným pohledem, píše agentura AFP.
"Nikdo se neodváží vstoupit, protože zacházet s těmito zvířaty neumíme. Veterinární jednotka tu není a my nevíme, jak je krmit. Tak jim dáváme svou menáž, nebo co někde seženeme," ukazuje důstojník na roztrhané balíky u mřížoví.
Takové krmení samozřejmě vůbec nestačí, protože lev sežere v průměru osm kilogramů masa denně.
V jednom hangáru jsou zavřené ovce, jedna z nich už uhynula. Mršina je posetá mouchami. Tři němečtí ovčáci běhají kolem a štěkají, když se přiblíží vojáci.
"My sami maso nejíme, co jsme vyrazili do války, tak co chcete, abychom jim předkládali," říká jeden poručík.
Vedle jsou ubikace zřízenců, kteří se o šelmy starali. Vypadají, že je někdo opustil ve spěchu. Na postelích jsou rozházené šaty a na podlaze leží sešity a knihy v arabštině, pojednávající o péči o zvířata.
Tato zvířata byla velkou láskou Udaje, Saddámova staršího syna. Daroval mimochodem dva tygry a pět lvů bagdádské zoologické zahradě. Ta je také zdevastovaná, protože se během dobývání Bagdádu stala bitevním polem. Irácká armáda v ní umístila děla, která zničila americká armáda.
Američtí vojáci hlídkují po pěšinách nedaleko dvou jednohrbých velbloudů vyděšených přítomností takového množství vojáků. Postupují bok po boku a dávají si pozor, aby se k ozbrojeným mužům nepřiblížili, a žerou listí ze stromů.
