Hubený šestatřicetiletý podnikatel působí velmi sebevědomě a po návratu z věznice absolvuje jedno jednání za druhým. „Nevím, kam dřív skočit. Mám toho teď opravdu hodně. Hlavně dodělávám věci, které jsme nemohl dokončit kvůli vazbě,“ říká Zubík.
Vsetínský hokej jsem nechtěl prodat
Mezi nejdůležitější věci, kterými se zabýváte, patří hokej. Představitelé občanského sdružení HC Vsetín, současného správce klubu, to neřekli nikdy jednoznačně. Opakovaně ale naznačili, že jste člověkem, který chtěl loni v létě zorganizovat prodej oddílu...
Rád bych zopakoval, že vsetínský hokej jsem postavil na nohy a dostal ho z první národní ligy. Byl jsem při tom, když se slavilo šest titulů a jedno druhé místo. Tak za prvé: nevidím důvod, proč by se mnou měl někdo přes noviny nebo i osobně diskutovat o tom, jestli chci klub prodat. Nejsem si ani jistý, jestli na to vůbec někdo má právo. Za druhé: hokej jsem nikdy nechtěl zpeněžit. Všechny informace byly smyšlené. Už se k tomu ale nechci vracet. Já nejsem ten, který poškozuje vsetínský hokej. Vždyť jsem všechno vybudoval.
O stěhování se ale hovoří neustále.
To ale není otázka na moji osobu, ale na vedení občanského sdružení. Vyhýbal bych se označení šéfa klubu. Do dnešního dne přece není jasné, komu klub patří. Jestli se kolem pana Štefla někdo točí, o tom nevím. Ani zatím nemám právo se na něco podobného ptát. Dokud není vyřešen vztah s občanským sdružením, nemíním nic rozebírat.
Se současným vedením, konkrétně s Oldřichem Šteflem, jste se ale setkal. A téma hovoru byl zřejmě hokej. Nebo ne?
Ano, setkali jsme se a dokonce dvakrát. Na první schůzce ve Vsetíně Štefl vysvětloval, jak vlastně získal názor, že hokej chceme prodat. Za účasti mých právních zástupců mu bylo potvrzeno, že nikdo nic nechtěl prodávat. Na druhou schůzku do Velké Bíteše už přišel s návrhem, abychom si záležitost vyřešili ke spokojenosti akciové společnosti, občanského sdružení a hokejového svazu. Sepsali jsme tedy zápis z debaty, který byl předložen výkonnému výboru hokejového svazu.
S čím jste se rozešli?
Dobrali jsme se k tomu, že do 31. ledna se uzavře mimosoudní trojstranná dohoda mezi akciovou společností, občanským sdružením a hokejovým svazem. Svým způsobem jde o opětovný vstup akciové společnosti do vsetínského hokeje. Další body se týkaly odstupného za odchody Paroulka a Dopity do NHL a snahy akciové společnosti o bezproblémové dokončení letošní extraligové sezony pod hlavičkou občanského sdružení.
Pomine hrozba žalob na hokejový svaz, pokud dojde ke trojstranné dohodě?
Když se dohodneme, tak ano.
Budete se znovu podílet na sponzorství?
To ne. Chceme umožnit Vsetínu dohrát důstojně letošní sezonu. To není jen otázka peněz.
Společná jednání se nepředpokládala. Kdo učinil první krok?
Oldřich Štefl.
Proč se scházíte stovky kilometrů od Vsetína?
Na jednání nejsme sami a právní zástupci jsou z Prahy.
Loni touto dobou jste odkoupil od slovenských Harvardů 67 procent hokejových akcií a ovládl jste klub. Dnes jste přišel o všechno...
Ale já o nic nepřišel! Tvrdím, že rozhodnutí arbitrážní komise APK nebylo v pořádku a že pravda je na straně akciové společnosti. A pokud jde o akciovou společnost, stále v ní držím jako soukromá osoba 22 procent, firma Sezooz 67 a občanské sdružení zbývajících 11 procent akcií.
Může se stát, že Vsetín nastoupí do nové sezony znovu pod vaším vedením?
To netvrdím. Byl bych ale velmi rád, kdyby se všechny nesrovnalosti urovnaly a akciová společnost měla ve vsetínském klubu znovu nezastupitelné místo.
Jakou máte šanci, že se tak stane?
Věřím, že na sto procent. Záleží ovšem na občanském sdružení a přístupu pana Štefla.
Proč jste se vzdal funkce předsedy představenstva akciové společnosti?
Jednoduše jsem odstoupil. Mám i spoustu jiné práce.
Jaké jsou vaše vztahy s Oldřichem Šteflem?
Pragmatické.
Minoritní akcionáři z občanského sdružení ovládli klub. Jaký mechanismus k tomu použili?
To je velká záhada.
Můžete vysvětlit okolnosti spojené s údajným zájmem zahraniční firmy Nash Holding o kapitálový vstup do vsetínského hokeje? V jedné z verzí jste ji vytvořil vy osobně jako vábničku na Harvardy. Tato akce měla údajně přimět Slováky k rychlému prodeji.
Nash Holding je švýcarská firma. V době, kdy jsme byli v kontaktu, byla docela velká a významná. Zájem o vstup měla i před začátkem sezony. S Harvardem jsme se ale dohodli na korektním prodeji.
Museli mě pustit, jsem totiž nevinný
Jaká byla vaše první reakce, když jste se ve vazební věznici dozvěděl o majetkových převodech v oddílu?
Příjemné to nebylo, ale zůstal jsem klidný. Věděl jsem totiž, že to takhle nemůže zůstat věčně. Takže do stolu jsem netřískal. Ve vazbě se navíc nemůžete nijak bránit. Nepoukážete na nic.
Říkáte, že jste věřil, že nebudete ve vazbě dlouho. Kde jste bral tu jistotu? Kalkuloval jste s účinností nového trestního zákona, podle kterého nemůže vazba přesáhnout tři měsíce, a proto vás museli 1. ledna 2002 pustit?
Ne. Vycházel jsem pouze z vlastního pocitu neviny. Jsem totiž pevně přesvědčen o tom, že jsem nikoho nepoškodil, ani nikomu neublížil. Proto nemám být za co trestán.
Z vazby jste byl sice propuštěn, ale obviněn zůstáváte i nadále a stále vám hrozí dvanáct let vězení.
Ano. Odsouzen jsem ale zatím nebyl, takže platí presumpce neviny. Věřím, že vyšetřovatelé a státní zástupce, kteří případ řeší, rozhodnou spravedlivě. Je to jen na nich.
Sezooz group bankám nedluží
Nicméně podle státního zástupce dlužíte desítky milionů korun z nezaplacených úvěrů Union bance, zkrachovalé Moravia bance a také Komerční bance. Tyto úvěry jste měl získat na základě směnek od SPP podepsaných Jánem Duckým?
Toto jsou informace, které se objevily v médiích. Ta sice občas přinesou lidem zajímavé věci, ale často řeknou pouze A a zapomenou dodat B. Uvedu to na příkladu Union banky. Víc se ke svým bankovním věcem zatím nebudu vyjadřovat.
Všude se psalo, že jí dlužím peníze, ale už se v žádných novinách neobjevilo, že Union banka vyhrála na konci listopadu loňského roku při u Nejvyššího soudu v Bratislavě proti dlužníkovi, kterým byl státní podnik Slovenský plynárenský priemysel.
Nikoliv firma Sezooz group, ale SPP bude muset Union bance zaplatit něco kolem půl miliardy korun. Tím je tento případ, v němž Sezooz group nikdy nefiguroval jako věřitel, uzavřen.
Jakou roli tedy vaše firma v této kauze sehrála?
Společnost Sezooz group neměla s Union bankou uzavřenu jedinou úvěrovou smlouvu. Jednalo se pouze o prodej cenných papírů. Konkrétně pět směnek po sedmdesáti milionech korun, které jsme získali na základě obchodu mezi Sezooz group a SPP. Ty jsem bance prodal a ona teď vyhrála soud, takže SPP jí to bude muset zaplatit. To je všechno.
A co Moravia banka? Od ní jste si přece půjčil 140 milionů korun?
Ano, to je pravda. Ale devadesát procent všech peněz dostalo přímo SPP. Tato společnost se taky za úvěr zaručila a uplatnila zajištění u soudu. Tudíž je to na SPP. Soud, který se v této věci koná v Bartislavě, sice ještě není uzavřen, ale myslím, že je to jednoznačné.
Jak to, že není souzen Sezooz group?
Protože banka nejdříve uplatňuje pohledávky k výstavci směnky. Teprve „ve druhém kole“ by se postupovalo proti firmě Sezooz group.
Chcete tedy říci, že Sezooz group nedluží bankám žádné peníze?
Nějaké závazky máme. Úvěry to ale nejsou. Jde spíše o nedořešené obchodní vztahy.
Dlužíte také 129 milionů korun firmě Paramo, které jste za tyto peníze nedodal ropu?
Ano, to je právě jeden z těch otevřených obchodních vztahů. Blíže ho ale teď nebudu rozebírat..
S vraždou Duckého nemám nic společného
V čem podle vás média lhala, nebo byla nepřesná?
Dočetl jsem se například také, že jsem vyšetřován v souvislosti s vraždou pana Duckého. To ale není pravda. Nikdo z vyšetřovatelů se mě ani nezeptal, jak pan Ducký vypadá, natožpak jaký jsme měli pracovní či osobní vztah.
Vražda pana Duckého nemá s našimi obchody nic společného. Proč bych měl mít zájem na jeho smrti? Vycházeli jsme spolu dobře a rozjeli velký obchod.
Vůbec netuším, kdo za vraždou stojí a ani mě to nezajímá. Ať o tom rozhodnou policejní orgány na Slovensku.
Informace o možné souvislosti vaší osoby s vraždou Jána Duckého ale přinesla všechna média. To si přece jen tak nemohl někdo vymyslet?
Rozhodně s touto informací nepřišel státní zástupce. Pak je otázka, kdo to má na svědomí. Ale to bych nechal na vyšetřovateli.
Taky jsem se dočetl, že jsem chtěl utéct z vazby. To je taky pěkný nesmysl. Proč bych to dělal? Státní zástupce pak v tisku sice uvedl, že to byl planý poplach, ale to už asi nikoho moc nezajímalo.
V některých médiích se objevily anonymní hlasy vašich přátel, kteří vám radili, abyste ještě před tím, než jste skončil ve vazbě, opustil republiku. Neuvažoval jste o tom, když se nad vámi stahovaly mraky?
Rozhodně ne. Nemám k tomu důvod. Věřím ve svoji nevinu.
Zve si vás po propuštění z vazby policie na výslechy?
Zatím jsem byl jednou. Když mi ale řeknou, tak jim přijdu podat vysvětlení znova. Některé věci se už sice staly poměrně dávno, takže si je přesně nepamatuji, ale vždycky povím všechno, co vím.
Nevyhrožoval někdo vám, či vaší rodině, po návratu z vazby?
Ne. Proč by to měl někdo dělat?
Třeba SPP...
S nimi už nemám nic společného. Ještě dokončujeme nějaké věci, ale to je vše.
Máte strach?
Nebudu vám nic nalhávat - mám. Záleží ale na tom, jak je člověk odolný. Zatím to zvládám.
Používáte ochranku?
Ne. Vidíte ji snad vedle mě? Až bych měl oprávněný důvod, tak si ji najmu.
Jak jste téměř devítiměsíční pobyt ve vazbě snášel?
Bylo to hodně nepříjemné. Vězeňská služba se ale chovala korektně. I jídlo bylo dobré.
A co volný čas?
Díval jsem se na televizi, poslouchal rádio a četl si. Na podnikání jsem moc myšlenky neměl.
Změnil se vám pobytem ve vazbě žebříček životních hodnot?
To asi každému, kdo tam byl. V krizové situaci je to naprosto přirozené. Teď je pro mě jednoznačně nejdůležitější rodina. Na druhém místě práce.
