Byl chodící učebnicí českých novodobých dějin. Z naší země musel utéci před Hitlerem, pak po druhé před komunisty, polovinu života strávil v exilu.
Pocházel z židovské rodiny s německým jménem Schönfeld. Jeho rodina byla tvrdě postižena pronásledováním Židů a holocaustem.
I v tom mohl být jedním ze symbolů středoevropského osudu. Asi v patnácti letech jsem poprvé naráz přečetl několik sešitů jeho revue Svědectví. Byl jsem tomu časopisu vděčný, že mi v dobách naprostého potlačení svobodných informací rozšířil obzor.
Ale nebylo to rozhodně žádné konejšivé počteníčko. Dodnes si mimochodem vzpomínám na otřesný zážitek, když mi díky Svědectví poprvé došel rozsah hrůz, které provázely poválečnou likvidaci německé menšiny, rozsah komunistického teroru v Československu, rozsah kulturního i hospodářského úpadku společností, které žily pod vládou sovětského impéria.
V osobním styku byl Pavel Tigrid přívětivý, ale kritický člověk. Především to byl vynikající spolupracovník a výborný autor, který naší redakci všemožně pomáhal.
Nestihl jsem mu osobně poděkovat za to, že se našich novin a jednoho našeho kolegy před pár týdny zastal proti nesmyslným a zlým útokům.
Myslel jsem si, že to zvládnu někdy v září. Už to nestihnu. Pavel Tigrid reprezentuje lepší stránky tradic české žurnalistiky.
Jeho životní práce přispěla k naší dnešní svobodě. Za to je třeba poděkovat.
