Před nějakými třemi roky ovšem má láska k uklízení prošla těžkým a velice složitým obdobím. Stalo se to v měsících, kdy jsem pochopil, že jako milionář mám v naší rovnostářské společnosti povinnosti, kterým se prostě nevyhnu... a pořídil si jako jeden z posledních mohykánů v naší branži paní na úklid.
Čekali byste, že pro fanatika pořádku půjde o nelehké rozhodování, já však bez dlouhého váhání vsadil na mladou, pohlednou studentku. Podle naší prababičky bývala totiž hospodyně ve slušných domech chápaná jako součást rodiny... a já v tomto ohledu pojal jisté plány. O úklid, jak asi tušíte, mi šlo až v poslední řadě. Naštěstí...
Ta milá dívka totiž uklízela tuze špatně. Žehlit se nenaučila vůbec a chuchvalce prachu nahoře na knihovně za čtyři měsíce ani neobjevila. To jediné, čím mi jako paní na úklid mohla být užitečná, bohužel bojkotovala prohlášením, že spát se mnou bude až po svatbě.
Navíc se mi hrabala v osobních věcech, v mém notebooku vypátrala tři odkazy na P-stránky, čemuž se hlasitě vysmála, a po čtvrt roce mi začala říkat Ušáčku. Když pak jednoho dne při utírání prachu setřela mokrým hadrem i kousek Foltýnova originálu, dal jsem jí výpověď a zorganizoval regulérní konkurz.
Do týdne se přihlásilo dvanáct uchazečů, včetně tří mužů. Dva z nich voněli Chanelem 5 a přesvědčovali mě, že vytvoří "úklidové komando". Rychle jsem pochopil, že se nemají kde scházet, a vyřadil jsem je ze soutěže.
Z deseti zbývajících sedm lidí nikdy neuklízelo. Když jsem se zdvořile zeptal, co podle nich vytváří předpoklad, že se promění ve špičkové hospodyně, odpovídali, jako by právě skanuli z pera nějakého amerického scenáristy. Jsou prý připraveni učit se a tvrdě na sobě pracovat! Jelikož jsem ovšem potřeboval, aby tvrdě pracovali především na mně, vyloučil jsem je ze soutěže také.
Maje po celou dobu na mysli svou prababičku, skutečnou hvězdu úklidů, vybral jsem nakonec celkem logicky paní těsně před důchodem. Byl jsem si téměř jist, že kdyby nic jiného, budu mít pokoj alespoň od vydírání svatbou... A v tomto punktu jsem byl velmi úspěšný.
Drobná potíž tkvěla v tom, že po jejím úklidu zůstával v bytě větší čurbes, než jaký tam byl předtím. Kromě toho si zvykla používat mou šlukovku a v následném rauši vždy kompletně vyluxovala ledničku.
Dal jsem té dobré ženě tři měsíční platy a pytlíček kvalitní vietnamské marihuany, aby mě nepomluvila... a rozloučil se s pocitem, že pořídit si paní na úklid nebyl můj nejlepší nápad. Ať si o mně lidi myslí, co chtějí, durdil jsem se, uklízet si budu sám.
Jenže ouvej! Stačil půlrok, kdy jsem se alespoň jednou týdně nepřevtělil v pokojskou, a už se mě do uklízení znovu nechtělo. V tu chvíli se mě zmocnil nefalšovaný děs... a pak mi docvaklo, že už nezbývá než si pořídit nějakou manželku.
Kdo maká na svém, maká nejlépe, není-liž pravda?!
. KDO JE MARTIN REINERMartin Reiner (1964) se narodil a žije v Brně. Někdejší vydavatel (mimo jiné knih Michala Viewegha), dnes rentiér a spisovatel. Publikoval sedm knih, na podzim vyjde v nakladatelství Host jeho román Lucka a já. Vydával časopis Neon (označovaný konkurencí za literární Playboy), organizoval festival Poezie bez hranic a přivedl do Česka slam poetry. Problematice milionářství se až dosud systematicky nevěnoval. |
