Důvodů bude řada, ale budou mít společný jmenovatel – zdravý rozum a pořádek. Když člověk poslouchá, co se okolo našich soudů děje, má pocit, že je sám v nějaké komedii plné omylů.
Není to tak dávno, kdy televize ukázala, že Slováci jen zavedením počítačového systému zkrátili čekací dobu u soudů na třetinu naší. Jednou z překážek zavedení takového systému je neochota našich soudců učit se s počítači.
Je fascinující, že vysokoškolsky vzdělaní doktoři práv, kteří mají obvykle IQ přes 120, se tváří, že nejsou schopni se naučit ovládat to, co s přehledem zvládá každá sekretářka. Tak nám dávají najevo, že se svými platy přes 30 000 Kč jsou to jen draze placení hlupáci nebo lenoši.
Soudci, který naučil Jacksona panáčkovat, nebylo mezi 25 a 30 lety. Autorita soudců se vždy odvíjela od osobní zralosti a úcty, které zpravidla starší a moudří muži ve společnosti požívali. Dvě znepřátelené strany si zvolily nestrannou autoritu a chtěly po ní, aby nestranně rozsoudila jejich spor. To je přirozená funkce soudců, kterou nemůžeme žádným zákonem změnit.
Není možno posílat občany za rychlokvaškami právních fakult a čekat od mlaďoučkých soudců, že moudře rozhodnou záležitosti, o kterých nevědí nic víc než co říká dikce zákona. Když si vezmeme případ plastikové hvězdy Jacksona, tak pětadvacetiletý soudce by se dnes ještě možná opájel při vzpomínce, jak si před sedmi lety zatrsal na jeho koncertu a zhulil se trávou.
Proto si myslím, že podmínka třiceti let pro soudce je opravdu spodní hranice. Spíš by měla být vyšší. Od soudců nečekáme, že se nabiflují právo a budou „ready“ na cokoliv, ale že budou empaticky rozumět podstatě sporu a na pochopení aplikují dikci zákona. V případě „božského Majkla“ je ve hře řada možností.
Jackson může být postižený pedofilií – dávat přednost sexuálnímu uspokojení na dítěti před zralou ženou. Neurotické potíže a řada plastických operací by tomu mohly nasvědčovat. Ale především musíme ctít presumpci neviny.
Navíc ne každý, kdo zneužívá malé děti, je pedofil. Může to být jen kriminální chování.
Osud plastikové hvězdy
Na druhé straně obvinění dítětem může být účelové. Dítě může být též instruováno matkou. Takové chování může být vedeno čirou vypočítavostí, tj. bezcharakterností či kriminálními motivy. Nicméně existují případy, kdy takové chování matky vyplývá z psychiatrické choroby.
Ta se nazývá po mém jmenovci z 18. století, německém šlechtici Karlu Jeronýmovi von Münchhausenovi, kterého známe spíše pod přezdívkou baron Prášil. Zde by tedy šlo o Münchhausenův syndrom v zastoupení.
Mohou to být i nejrůznější kombinace těchto možností.
Pouhá znalost trestního práva či psychologie však nestačí. Soudce musí mít osobní zkušenost s vypočítavými lidmi, citovým vydíráním, manipulativním bojem o moc, pocity méněcennosti atd. Nad všemi těmi znalostmi, zkušenostmi a dovednostmi by se pak měla vznášet životní moudrost – musí tak nějak lidsky vytušit, kde asi leží pravda. Podle ní pak dát výrok o vině a případně stanovit míru trestu.
Pochybuji, že něčeho takového jsou schopni 25letí soudci, i když chápu, že odsunuté čekatele rozhodnutí prezidenta dožralo.
