Šlapat těm nahoře na perka, být ostrý na darebáky, přiškrtit našim pánům jejich dosti tučné prebendy, to se líbí a lidovci to vědí.
Říká se tomu populismus. Co to je? Chování, které formálně nadbíhá právě takovým jednoduchým lidovým představám a formálně splňuje obecné představy o dobru, které však věcně nemění téměř nic.
Je to umění nažraných vlků a celých koz. Lidovci jsou v tom mistři. Populistické návrhy vznášejí rádi a nadšeně. Nic je to nestojí - vypadá to hezky a parlament to nikdy neschválí. Je s podivem, že ani lid to nepolyká nadšeně - popularita populistů je k jejich populismu dost malá.
Platy politiků jsou téma efektní, přesto bezvýznamné. Významný je výkon politiků. Na to, aby jejich platy hrály roli, je jich málo. Bída naší politiky nevězí v blahobytu, který si politici určili, nýbrž v jejich malé provozní výkonnosti a kvalitě. Drahý kvalitní politik není drahý, levný mizerný politik drahý je.
Veřejnost se o platy politiků zajímá. Je to problém zdánlivě přehledný: berou moc a hotovo! Právě na tuto vlnu se posadili lidovci. Jejich návrh má jen bezvýznamné významy. Odkud lidovci vědí, že by soudci vyměřili politikům méně?
Populisticky nazíráno: každý plat je špatně. A ti nahoře, soudci, politici, lidovci, všechno je to jeden čert. Pro politiky to smysl má: oni nic, oni muzikanti, to soudci jim vyměřili to blaho.
Místo nepřehledného skrývání platů, odměn a náhrad měli by jen jednu soudně vyměřenou částku - soud dal by jí úctu. Nedal. Ani soudcům se nevěří. Ostatně - kdo jim vyměřuje? A neberou taky moc? V české kotlině chybí bůh, který by řekl, kolik má kdo brát. Nižší instanci nebude nikdo akceptovat.
Odměny politiků a kvalita jejich služby jsou na sobě závislé jevy. Čím horší služba, tím větší hádky o platy. Proč je neurčí ombudsman? Či ať padlý politik určí plat nástupce. Anebo - co řekl Rašín? Služba vlasti se neplatí? To je, Kalousku, návrh do voleb!
