Dva a půl roku pod jeho vedením strana suverénně vítězí ve všech žebříčcích preferencí - a co je důležitější, i ve všech volbách, které se za tu dobu v zemi konaly: evropských, senátních i krajských.
Zbývá poslední krok. Vyhrát za rok i volby do Sněmovny.
A najednou se objeví chlapík při těle a v pomačkaném saku, který za patnáct let v politice nedosáhl skoro ničeho významného - a ODS najednou málem postrašeně mluví o "buldozeru a silném soupeři".
ČSSD, zdá se, našla "svého Topolánka": přímočarého politika, který si s žádným problémem příliš neláme hlavu. A to je po nekomunikativním Špidlovi a zkompromitovaném Grossovi změna, která bude od ODS vyžadovat výraznou změnu taktiky.
Výzkumy veřejného mínění mohou samozřejmě už za měsíc vypadat úplně jinak. Paroubkův nástup může ještě očekávaný vývoj české politiky v příštích měsících a letech řádně zamotat.
Paroubek chce být po příštích volbách ve vládě
Premiér sám dobře tuší, že příští volby už s největší pravděpodobností vyhrát nestačí - a od ODS by to vyžadovalo mimořádný "talent", prohospodařit svůj minimálně patnáctiprocentní náskok.
Paroubek má však jiný cíl, který už před měsícem vyslovil v rozhovoru pro MF DNES: "Příští volby nemusíme vyhrát, ale můžeme po nich být ve vládě." A pak to ještě upřesnil. Cesta k tomu podle Paroubka vede přes volební výsledek, který by neumožňoval složit silnou většinovou vládu bez ČSSD.
Zní to jen jako zdánlivý paradox: čím úspěšnější bude Paroubkův útok na ODS, tím pravděpodobnější je, že se obě strany za rok sejdou ve velké vládní koalici. ODS si nic takového samozřejmě nepřeje: chce koalici s lidovci a radikální ekonomické reformy.
Komunisté ničí plán ODS
Český volební systém a existence silné komunistické strany může tyhle plány lehce škrtnout. Pokud se Paroubkovi povede vytáhnout ČSSD ve volbách nad dvacet procent, je totiž velmi lehké představit si další volební pat, v němž bude třeba hledat i jiné cesty.
"Pokud vyhrajeme volby, vybíráme si mezi ne úplně dobrým a ještě horším řešením. Každé má své pro a proti. Se sociálními demokraty bychom se třeba daleko lépe dohodli na změně volebního systému," naznačil Topolánek před měsícem v rozhovoru pro MF DNES, že si je takové varianty dobře vědom.
A v tu chvíli znovu přijde Paroubkova chvíle: totální pragmatik, který po sobě i osobní útoky soupeřů nechává stékat jak déšť po okně, je mužem pro takovou situaci - poprvé to dokázal už v roce 1998, kdy domluvil velkou koalici ODS a ČSSD na pražském magistrátu, a svou stranu tak poprvé dostal k moci v hlavním městě.
To všechno je samozřejmě ještě velmi předčasné. Jisté však je, že ODS "byl vybrán" (jak rád říká Topolánek) silný soupeř. Silnější o to, že se objevil zcela nečekaně ve chvíli, kdy už ho ODS ani nečekala.
KOMENTÁŘ
Už i ČSSD má svého Topolánka
 Premiér Jiří Paroubek |
