"Milý Vašku, přijmi krávu. Nic nežere, jenom trávu. Vyhraj si s ní dosytosti, vydrží-li do neděle, také dosti."
"Můj muž vždycky psal dětem na všechny dárky veršíky. Pamatuju si, že tehdy jsem musela malému Vaškovi vysvětlovat, že slovo nežere znamená nepapá," vzpomíná prezidentova teta Helena Tvrzová, která se o malého Václava Klause často starala.
"Kravička vydržela nejen do neděle, ale ještě dlouho po Vánocích. Vašek byl totiž hodný kluk a byl opatrný na své věci," říká čtyřiaosmdesátiletá sestra prezidentovy matky.
Dárkem nad dárky však byly pro Václava Klause dřevěné kostky. "Vašek si z nich strašně rád stavěl továrny. Třeba tu ve Větřní, kde můj muž pracoval a kam on jako malý kluk často chodil," usmívá se.
První dopis Ježíškovi napsal už ve třech letech. Velkými tiskacími písmeny. Ten rok taky dostal pod stromeček první lyže.
"Jeho tatínek, velký sportovec, ho hned vzal ven a učil ho na lyžích stát," vzpomíná Helena Tvrzová. Na Ježíška věřil prezident ještě jako prvňák ve škole.
Malý Václav zlaté prasátko nikdy neviděl
Už od rána na Štědrý den říkali rodiče malému Václavu Klausovi, aby byl hodný, že andělíčci už pokukují z nebe a všechno hned povědí Ježíškovi. Ten se pak podle toho rozhodne, kolik dárků přinese. "A malý Vašek vždycky poslouchal," vzpomíná prezidentova teta Helena Tvrzová.
"Vánoce jsme celá rodina trávili u mých a sestřiných rodičů v pražských Strašnicích. Byly to tradiční svátky se vším všudy," vypráví.
Nejdřív se šly okukovat jesličky do kostela svaté Ludmily. Pak se všichni snažili postit a čekali na zlaté prasátko.
"Myslím, že ho Vašek nikdy neviděl. Nevydržel to a pokaždé ochutnal aspoň kousek vánočky," směje se. Sladkosti byly totiž hodně velká vzácnost.
"Vašek vyrůstal za války a to byly bonbony na příděl. Aby děti na Vánoce něco měly, tak jsme se na to všichni dospělí skládali svými potravinovými lístky dlouho dopředu," popisuje žena.
"Nebylo to za války jednoduché. Nic se nedalo sehnat. Když jsem chtěla uplést Vaškovi svetr, musela jsem vypárat svůj starý, aby byla vlna."
K večeři byl bramborový salát a dva druhy kaprů: klasický smažený a druhý načerno. Pak už děti netrpělivě čekaly, až se ozve zvonek a půjde se ke stromečku. U něj nikdy nechyběly koledy a hraní na harmoniku. Na tu ostatně hraje Václav Klaus o Vánocích dodnes.
"Když byl Vašek starší, byly pro něj nejlepším dárkem knížky," vzpomíná Helena Tvrzová.
"Já ho vždycky o Vánocích uspávala tím, že jsem mu četla. Už mě to kolikrát nebavilo, ale on pořád ne a ne usnout. Tak jsem to chtěla uspíšit, přeskočila jsem pár řádků, jenže on to poznal. Otevřel oči, kouknul na mě a říkal: Pozor, to je jinak," vzpomíná.
