Od 21. srpna, kdy časně ráno na jihu a východě od Damašku dopadly střely nesoucí sarin, uběhl měsíc. Viníka bezpečně neznáme. Sýrie formálně přistoupila k úmluvě o zákazu chemických zbraní, USA ustoupily od intervence a Rusko ohlásilo, že zlikvidovat Asadův chemický arzenál je správné, ale ne v Rusku.
Inspektoři před několika dny vydali detailní zprávu, co v Sýrii dělali a co našli (celou zprávu v angličtině najdete zde). Sluší se říci, že "dosud", protože teď v Sýrii zkoumají místa dalších údajných chemických útoků.
Ve středu 21. srpna byli inspektoři v Sýrii teprve tři dny. Chystali se vyjet vyšetřovat údajné chemické útoky v Chán al-Asalu, Šajch Maksúdu a Sarakíbu. Jenže studený rozbřesk dne, kdy zákeřný útok zabil stovky civilistů včetně dětí, změnil jejich priority. Vyrazili tedy do Múadamíje (jihozápadně od Damašku) a Ajn Tarmy a Zamalky na východním okraji metropole.
Právě na tyto lokality dopadly oné noci neřízené, ze země odpálené rakety při největším chemickém útoku od roku 1988, kdy Saddám Husajn zplynoval tisíce Kurdů v Halabdže.
Do Sýrie inspektoři přijeli pro terénní i fyziologické vzorky - hledali například fragmenty střel a odebírali krev zasaženým, kteří jevili příznaky otravy plynem. Terénní vzorky zapečetili a poslali ke dvoustupňové kontrole v laboratořích ve Finsku, Německu, Švédsku a Švýcarsku. Také natáčeli výpovědi svědků.
Pět hodin vyjednaného příměří
Prvním těžkým úkolem bylo vyjednání příměří se syrskou vládou i s povstalci. Mezi 26. a 29. srpnem nakonec zbraně utichly každý den na pět hodin. Pět dní po útoku tak inspektoři vyrazili na dvě hodiny do Múadamíje, pak strávili celkem 5,5 hodiny v Zamalce a Ajn Tarmě. Jednou se ocitli pod palbou odstřelovače - nepodařilo se zjistit, ke komu patřil.
"I přes časové omezení jsme získali relevantní množství informací a vzorků, stejně jako vyjádření více než 50 přeživších - pacientů i těch, kteří jim přiběhli na pomoc i lékařů," uvedli inspektoři ve zprávě.
Syrské frakce
Zdroj: Parta rebelů proti Asadovi, Kavárna MF DNES, sobota 14. září |
Efekt útoku umocnilo načasování na chladnou noc, kdy studený vzduch mezi druhou a pátou hodinou klesal dolů. Sarin, plyn těžší než vzduch, zůstal blízko země a vnikl do budov, kde lidé spali. Přeživší hovořili o salvách, po nichž nejčastěji ztratili vědomí a dusili se, další hlásili rozostřený zrak, křeče či zvracení. Učebnicová intoxikace organofosfáty.
Prostřelený živý plot jako vodítko
Kontaminaci sarinem inspektoři zjistili i na zbytcích raket nalezených v místech dopadu. V Múadamíji našli nejprve malý kráter na jednom dvorku, kde ležel i raketový motor. Vzorky kamení a půdy zadřené na povrchu motoru odpovídaly vzorkům okolního terénu. Ale chyběla hlavice. Terén v okolí dopadu nejevil známky toho, že by zde něco vybuchlo.
Trajektorii závěru letu asi 63 cm dlouhé střely inspektoři odvodili ze tvaru kráteru a díry v živém plotě, kudy raketa přilétla. Střela krátce před dopadem škrtla o roh obytné budovy ve výši druhého patra, kde se hlavice buď odlomila nebo aktivovala. Hlavici inspektoři nenašli.
"Čas k provedení detailního průzkumu, stejně jako k odebrání vzorků, byl silně omezený. Místy předtím prošla řada osob, během vyšetřování zde lidé chodili také. S fragmenty a dalšími možnými důkazy bylo před příchodem vyšetřovacího týmu zcela jistě manipulováno," uvedli inspektoři ve zprávě.
Dalo by se spekulovat, že na místo trosky někdo přinesl a důkazy podvrhl. Ale třeba ono strohé "have been manipulated" znamená jen to, že trosky kdosi přenesl z míst nálezu. Do takové míry zpráva podrobná není.
V Zamalce a Ajn Tarmě byli inspektoři úspěšnější. Salvu, která zde dopadla, tvořily větší rakety než v Múadamíji: měly přes dva metry a mohly nést 50 až 72 litrů smrtícího plynu. Na základě téměř nezdeformované nalezené hlavice inspektoři usoudili, že spustila ještě předtím, než zbytek rakety prorazil střechu domu. Ani zde inspektoři neměli moc času. Během práce na místě jim Syřané přinášeli další a další zbytky střel.
Celkem inspektoři prověřili pět míst dopadu. Poškození, které střely způsobily, odpovídá vzorci poškození salvou z nosiče, který umí odpálit více střel naráz.
Použité rakety měla ve výzbroji i československá armáda
Podle vojenského publicisty Lukáše Visingra odpovídají trosky z Múadamíje střele M-14 sovětské výroby či její kopii z jiné země, zbytky z Ein Tarmy motoru z výkonnější rakety M-21 ráže 122 mm. Tu dříve užívala i československá a později česká armáda. "Oba typy se běžně objevují ve výzbroji nestátních skupin, dají se odpálit z jednoduchých vícenásobných raketometů a nejsou na to potřeba nějaké zvláštní dovednosti," řekl iDNES.cz Visingr.
Zaujala ho větší z obou zmíněných raket, která při útocích nesla netypickou hlavici o průměru kolem 360 milimetrů. "Taková improvizace by ukazovala spíš na povstalce, i když samozřejmě vůbec nejde vyloučit, že to zhotovily dílny syrské armády. Ale i to samozřejmě mohli ukořisti povstalci," přemýšlí Visingr.
350 litrů sarinu? Spíš vícÚdaj o 350 litrech sarinu, který šířily zpravodajské agentury, ve zprávě samotné není. Inspektor Lyall Grant řekl, že jeho lidé prozkoumali vzorky raket, jejichž hlavice měly celkový objem 350 litrů. "Jelikož dosti pochybuji, že se jim povedlo najít vzorky všech raket - ty se obvykle odpalují ve velkých salvách, běžně desítky - tak soudím, že toho sarinu bylo podstatně víc," říká publicista Lukáš Visingr. |
Tomu, že v Múadamíji inspektoři hlavici nenašli, nepřikládá Visingr zvláštní význam. "Mohl ji někdo odnést, mohla někam zapadnout, taky ji nemuseli najít, protože byla někde jinde, než čekali - a měli málo času. Ale skoro jistě to nebyl důsledek její exploze, po níž by nezůstal žádný zbytek, protože chemické hlavice zpravidla obsahují pouze malou a slabou výbušnou nálož, která slouží jen k rozptýlení náplně do okolí. V některých chemických hlavicích výbušnina není vůbec, jsou to v podstatě jen nádrže na dopravu a uvolnění těkavých látek," vysvětlil.
Použití dvou různých typů raket na dvou místech si Visingr vysvětluje tím, že povstalci i režim mají k dispozici pestrou škálu zbraní a používají to, co jim zrovna přijde pod ruku. "Zcela jistě to tak je u povstalců a s postupem času stále více i u režimu, takže ať už za útokem stál kdokoliv, mohl prostě přikázat salvy z různých dělostřeleckých zbraní," říká.
Motivací mohlo být i to, že rakety mají různé dolety a proto mohlo být vhodnější zaměřit na některé cílové plochy jeden typ raket a na jinou plochu zase druhý. Rakety totiž přilétly z různých směrů, nebyly součástí salvy z jednoho místa.
Azimut ukazuje na vládní síly. Ale důkaz chybí
Postoj RuskaRusko tvrdí, že má důkazy o tom, že sarin použili povstalci. Dosud je ale nezveřejnilo. |
Původce útoku zpráva neurčila, vodítko ale poskytla. Inspektoři tvrdí, že neřízené rakety přiletěly na Múadabíju zhruba ze severu a na Ajn Tarmu a Zamalku od západu.
Vzhledem k dosahu střel tím ukázali na odpal z oblasti pod kontrolou režimu, v níž se nacházejí sídla prezidenta, elitní 4. obrněné divize a 104. brigády republikánské gardy.
Kudy letěly rakety s chemickými hlavicemi
"Docela dobře mohlo jít o nějakou sílu bojující sice obecně na straně režimu, ovšem sledující i vlastní zájmy. Ani 'režim' nepředstavuje zdaleka jednotný celek a jsou tam různé frakce, od sekulárních nacionalistů po proíránské fanatiky," zůstává ale opatrný Visingr. Připouští i možnost, že si chemickými hlavicemi vyříkávaly účty mezi sebou jednotlivé opoziční frakce.
"A taky to vše mohl být částečný lapsus, například záměr uskutečnit menší chemický útok, který by například podpořil 'normální' vojenskou operaci. Jenže mohli špatně zamířit, mohli toho poslat víc, než chtěli... Takže bych pořád zůstával opravdu opatrný a počkal bych, až se objeví jasné důkazy," uzavřel Visingr.
