Bývalý velitel Sil územní obrany a velvyslanec v Litvě Petr Voznica působí dva měsíce jako český velvyslanec v Iráku.
Ostře sledované referendum o nové irácké ústavě sledoval na místě. "Byl jsem osobně na jednání iráckého Národního shromáždění, kde došlo k posledním úpravám návrhu ústavy před referendem," říká.
Referendum nepoznamenaly žádné větší útoky ozbrojenců. Byla bezpečnostní opatření během hlasování tak přísná?
Bezpečnostní opatření byla velmi přísná. Už několik dní před hlasováním byl omezen pohyb mezi provinciemi, platil zákaz nočního vycházení a kvůli referendu byly mobilizovány všechny irácké ozbrojené složky.
Potěšilo mě, že během hlasování nedošlo k závažným incidentům. Zajištění hlasování a bezpečnosti voličů irácké úřady zvládly. Podařilo se otevřít téměř všechny hlasovací místnosti a doručit i hlasovací lístky. Jen v několika provinciích zůstalo pár místností zavřených.
Co říkáte na celkem vysokou účast Iráčanů, kteří k referendu přišli?
První odhady hovořily až o 66 procentech voličů, kteří k referendu přišli. Čísla se samozřejmě v jednotlivých provinciích liší. Někde to bylo jen 30 procent lidí.
Vysoká účast potvrdila mou nedávnou prognózu, že k referendu přijdou i sunnité, kteří bojkotovali lednové parlamentní volby. Nízká účast poznamenala referendum v Kurdistánu, to je ale důsledkem toho, že tamější oblast je vcelku stabilní a místní neměli potřebu k referendu chodit.
Sledoval jste průběh referenda osobně?
Do volebních místností jsme se nedostali. O průběhu referenda jsem však měl zprávy od našich spolupracovníků i Iráčanů, kteří mě telefonicky informovali. Hlásili, že je ve volebních místnostech klid a že místní lidé vzali hlasování doslova jako sváteční záležitost. K referendu přišli svátečně oblečení s celými rodinami. Určitě tomu prospělo, že v Iráku byly čtyři dny volna.
Přísný bezpečnostní režim muset během referenda ovlivnit i práci české ambasády?
Bezpečnostní opatření se pochopitelně dotkla i nás. Byli jsme předem informování, co nás čeká, takže nás nemohlo nic překvapit. Jeden zážitek však mám, to když skončilo zasedání iráckého Národního shromáždění, kterého jsem se zúčastnil.
Jednání skončilo večer a v té době už platil zákaz nočního vycházení. Česká ambasáda navíc leží mimo takzvanou zelenou zónu a my museli v automobilech přes několik kontrolních stanovišť irácké policie a armády. Byla tma jako v pytli a identifikace nebyla zrovna jednoduchá. Došlo i na varovnou střelbu k zastavení.
Předběžné odhady hovoří o tom, že Iráčané ústavu v referendu přijali...
Světoví politici včetně americké ministryně Riceové velmi brzy korigovali svá prohlášení, že Iráčané ústavu zřejmě přijali. Musíme počkat na výsledky. Z víc jak šesti tisíc hlasovacích místností byly sečteny výsledky jen několika desítek z nich.
První výsledky měly být známy sice už v neděli, ale ani večer tomu tak nebylo.
Osobně myslím, že ústava přijata bude, byť těsnou většinou. Nové parlamentní volby pak dají nový mandát novým poslancům a vládě, která už nebude pouze provizorní.
Pomůže přijetí ústavy ke stabilizaci země?
Nový parlament začne připravovat další dodatky k ústavě, možná ústavu novou. Politický proces stabilizace Iráku proto bude ještě velmi složitý a zajímavý. Navíc stále existují obavy, že menšinoví sunnité budou chtít pojistku, aby za šest měsíců nedošlo v šíitském jihu k pokusům o další autonomie. To riziko rozdělení Iráku tady stále je.
V Iráku jste dva měsíce. Jak osobně vnímáte rozdíly ve své práci v Iráku a v Litvě, kde jste před časem působil?
Je to obrovská příležitost a pro mě jako bývalého generála i výzva. Je zajímavé sledovat, jak se rodí nová demokracie v zemi a navíc v oblasti, která demokracii příliš nakloněna není. Irák musela být krásná země.
Překvapuje mě obrovská vstřícnost místních lidí, se kterými se setkávám a znalost České republiky respektive Československa. Mám pochopitelně i řadu nepříjemných zkušeností. Jsou věci, o kterých by se dalo vyprávět, ale ty si nechám pro sebe.
