Hala duněla rockem už od čtvrt na osm, kdy nastoupila metalová formace Soulfly. Chrčivý hlas zpěváka v sobě měl cosi barbarského. V tropicky rozpálené plné hale to bylo příznačné. Zvláště když Soulfly založil Max Cavalera, odpadlík z neméně brutální brazilské skupiny Sepultura.
Kapela si vynucovala potlesk i bubenickými výpady a světla pátravě přejížděla kotel T-Mobile Areny plný zpocených těl. "Děkuje, Prag," pokusil se Cavalera na rozloučenou o češtinu.
"Sabatovský" večer pokračoval kapelou Velvet Revolver, která spustila o půl deváté. Zpěvák Scott Weiland zařval do zhasnuté haly uvítací větu a ohlásil "nejlepší rock’n’rollovou kapelu světa".
Kromě Weilanda, jenž měl na hlavě jakousi placatou důstojnickou čepici, se pozornost soustředila na kytaristu Slashe, de facto hlavní hvězdu skupiny, kdysi stejně hvězdného člena formace Guns N’Roses.
Kapela sázela písně ze svého jediného, rockovou veřejností ceněného alba Contraband, střídala rychlé kusy s melodickými vokály a občasnou baladou. To už byl Weiland do půli těla nahý, ale čepici si ve vedru nechal. A dav pod pódiem byl rozehřátý na provozní teplotu, vhodnou k přijetí Black Sabbath.
Ve tři čtvrtě na deset prořízl vzduch šílený stařecký výkřik. Hala potemněla a na plátně se míhaly abstraktní mlžiny barev. Když se světla z pódia napřela do kotle, křičela Ozzymu Osbourneovi vstříc celé hala.
Kapela začala písní N.I.B. z počátku 70. let. Potem zbrocení posluchači se okamžitě chytli a ruce šly nahoru, zatímco zpěvák tleskal lachtaními pohyby, jaké umí jen on. Kapela nasadila ostřejší tempo a teplota prádelny v hale dosáhla bodu varu. Zvláště když si lidé mohli s Ozzym dát legendární War Pigs z roku 1971.
Zpěvák lidi hecoval, volal Praha, Praha! a mával pažemi do rytmu. Pak představil kapelu, kterou tvoří kytarista Tony Iommi, baskytarista Geezer Butler, bubeník Bill Ward a v níž hostuje na klávesy syn Ricka Wakemana z Yes. Při písni DirtyWomen se paže davu kývaly zleva doprava, zatímco Tony Iommi kouzlil kytarová sóla. Song Fairies Wear Boots si neúnavný Osbourne uvedl výkřiky Hey, Hey, Hey.
Černokněžník rocku Ozzy Osbourne a kapela čerpali ze 70. let, kdy vydali nejlepší alba. Největší hity měly teprve přijít. A dav si je užíval. Píseň Iron Man doprovodil chorálem, jaký v hale nezní snad ani při hokeji. Ozzy vylil na přední řady vědro vody a hnal koncert dál přes slavné písně včetně Into The Void.
Když zvukový záznam deště a zvonu uvedl temnou píseň Black Sabbath, rozžaly se v kotli desítky světélek. A koncert směřoval k finálovým hitům The Wizzard či Paranoid. To, co se dělo v hale, lze přirovnat k sabatu radosti. Publikum žádalo přídavek a dostalo Children Of The Grave.
Poznámka: Aktuální snímky z koncertu nejsou k dispozici, v hale nebylo dovoleno fotografovat.
