V Mohelnici sepisují petice, chtějí zpět unikátní loď Keltů

foto: Luděk Peřina, MAFA V červnu roku 1999 vytáhli odborníci z pískovny u Mohelnice keltskou loď.

Pětatřicet kilometrů dál, v Mohelnici, organizují petice a zpracovávají projekty. Stále totiž doufají, že se loď, nalezená v červnu roku 1999 v pískovně bagrák u Mohelnice, vrátí "domů".

"Loď by se stala symbolem města a zaštítila by všechny archeologické skvosty, které v okolí pískovny a Mohelnice byly nalezeny a vlastně se stále nacházejí," míní Hana Heidenreichová, bývalá vedoucí Muzea Mohelnice a členka Spolku přátel historie Mohelnicka.

Lokalita u mohelnické pískovny bagrák je skutečně výjimečná. Kromě keltské lodi z jednoho kmene stromu, takzvaného monoxylu, se v nejsevernější části jezera v blízkosti řečiště Moravy našla i řada opracovaných kotvicích kůlů, což poukazuje na někdejší přístaviště z doby laténské.

"Kdysi tu zřejmě sídlili Keltové, zdatní obchodníci, kteří na svých kupeckých lodích po Moravě převáželi nejrůznější skleněné ozdoby, keramiku či železné předměty," je přesvědčen archeolog a šéf Archeologického centra v Olomouci Jaroslav Peška, který ve stejné lokalitě později nalezl až osm tisíc let staré dřevěné studny.

Poslední objevy pocházejí z loňského dubna, kdy se do jezera ponořila skupinka německých potápěčů z univerzity v Kielu. "Specialisté mapovali nejzajímavější místo severní lokality, kde z příkrého břehu nad hladinu trčí obrovské prastaré fošny a ze dna vystupuje trojitá řada kůlů zřejmě ze 16. století," vysvětluje Peška.
 
Všechny tyto nálezy by se podle něj mohly stát základem ke zřízení takzvaného archeoskanzenu, jakéhosi netradičního muzea v přírodě, který by lidem praktickou formou přiblížil život na pravěké řece a kolem ní.

"Písčité a jílovité podloží mohelnické pískovny dokáže konzervovat dřevo staré až sedm tisíc let, což nikde jinde v republice není. Tyto organické zbytky ukazují, jak tehdy lidé žili a čím se zabývali," zdůrazňuje Peška, který stále čeká na provedení ověřovací studie, která by měla celý projekt odstartovat.

"V současné době stále hledáme finanční prostředky na studii, která by prokázala proveditelnost našich plánů," dodává.

Vybudování archeoskanzenu v blízkosti mohelnického jezera jsou nakloněni i lidé ze Společnosti přátel historie Mohelnicka. Hana Heidenreichová věří, že právě v archeoskanzenu by nakonec mohla zakotvit i keltská loď.

"Obdrželi jsme vyjádření ředitele odboru ochrany movitého kulturního dědictví muzeí a galerií ministerstva kultury. V něm se píše, že pokud budou v Mohelnici vytvořeny podmínky pro dlouhodobé vystavování monoxylu ze zdejší pískovny, tak po dokončení odborné konzervace lodi nic nebrání tomu, aby se tak stalo," vysvětluje Heidenreichová, která kromě archeoskanzenu zvažuje i další možnosti, kde by loď mohla být vystavena.

"Místní muzeum se nakonec ukázalo jako technicky nevyhovující, a tak jsme se v roce 2003 pustili do přípravy projektu Loď k lodi," vysvětluje Heidenreichová.

Projekt za několik desítek tisíc, který počítá s výstavbou nové výstavní síně v těsném sousedství muzea a kostela sv. Tomáše, zpracovali architekti Petr Všetečka a Robert Václavík. Téměř desetimetrová keltská loď by podle architektonické studie měla být zavěšena na ocelových lanech v prostoru pod světlíkem, který by z dolního pohledu navozoval dojem vodní hladiny.

Lidé by ale mohli nahlédnout i do vnitřku lodi, stačilo by jen vystoupat pár schodů na můstek se zábradlím.

"Projekt Loď k lodi, jehož uskutečnění by nemělo přesáhnout milion korun, v roce 2003 schválil Památkový ústav v Olomouci, podpořili ho i někteří zastupitelé města a významné podnikatelské subjekty, které přislíbily i finanční pomoc. Zatím se ale nic neděje," nastiňuje Heidenreichová s tím, že snahu dostat loď do Mohelnice podpořilo peticí už téměř dva tisíce lidí.

Ať už se Mohelnickým podaří naplnit své plány nebo ne, pro návštěvníky a příznivce historie z toho plyne jedno. Unikátní keltskou loď už brzy uvidí - buď položenou na kamení a v doprovodu ještě jednoho menšího monoxylu v klimatizovaných katakombách olomouckého Vlastivědného muzea, nebo zavěšenou v proluce u mohelnického muzea či zakotvenou v improvizovaném přístavu v archeoskanzenu.