O vaší účasti na západní frontě neexistuje žádný důkaz. Historici tvrdí, že kdybyste skutečně bojoval v Anglii, byly by se o tom dochovaly přesné záznamy.
Já nevím, proč to tam není, sám jsem to zkoušel hledat. Asi byl nepořádek v dokumentech. Když řeknou, že jsem tam nebyl, tak se to těžko vyvrací.
|
Jaká je tedy vaše verze válečných událostí?
Byl jsem v roce 1943 totálně nasazen v Německu. Odtud jsem se čtyřmi kamarády uprchl do jižní Francie, měli jsme to k francouzským hranicím jen sedm kilometrů. Byla to shoda okolností, z Německa jsem neutekl jen proto, abych bojoval, ale také abych si zachránil život, protože nálety byly hrozné. V tehdy už osvobozené Francii nás Spojenci nejprve zatkli a prověřovali. Ve sběrném táboře jsem podepsal vstup do armády a v září 1944 mě převezli do Anglie. Absolvoval jsem tříměsíční zrychlený tankový výcvik.
Co bylo dál?
Československá obrněná brigáda byla tou dobou už z Anglie pryč, tak nás přiřadili k americké 14. tankové divizi. V listopadu 1944 jsme se vylodili v Normandii a Německem šli až do severních Čech.
V seznamech příslušníků 14. tankové divize USA však nefigurujete. Tato americká divize navíc nikdy na anglickou půdu nevkročila.
Já už po těch letech nevím, jestli to nebyla jiná divize, ale do americké armády jsem v Anglii vstoupil.
Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu v dopise Jaroslavu Hutkovi napsal, že nechápe, proč jste se po příjezdu do Anglie nehlásil u československého velení, jako všichni Češi. Byla to dokonce zákonná povinnost.
Já jsem se s českým velením nebavil, připojil jsem se rovnou k americké tankové armádě.
Ve vyšetřovacím spise, který na vás v padesátých letech vedl komunistická Státní bezpečnost, jste říkal něco jiného. Roky 1943 až 1945 jste podle tehdejší výpovědi strávil ukrytý u rodičů ve městě Tábor. O útěku na Západ se nezmínili ani komunističtí vyšetřovatelé, kterým by se to hodilo.
Pochopte, že jsem to musel zamlčet. Kdyby věděli, že jsem bojoval na Západě, dopadl bych hůře. Odjinud se o tom nedozvěděli.
Už mnoho let chodíte po školách a mluvíte se studenty o komunistickém bezpráví...
Přednáším na středních školách a na univerzitách od roku 1994. Roky jsem seděl v bolševických kriminálech, cítím jako svou povinnost vydat svědectví mladé generaci. Teď, když jsem dostal státní vyznamenání, se mnou pořád někdo chce mluvit, mám nabitý program, ze kterého jsem unavený.
kdo také dostal řád bílého lva- František Fajtl - Alois Šiška |
