Park se zvolna zaplňuje. Přichází žižkovská rodina se čtyřmi dětmi a rovnou zamíří ke stánku, kde pořadatelé půjčují žonglérské pomůcky. "Půjčíte nám, prosím, ty balonky, jak jsme je měli minule?" žádá žena.
Kluci se už vrhají na hračky a s křikem míří na trávník. "Záliba v žonglování k nám míří ze západní Evropy a Ameriky," vysvětluje Jakub Vedral z agentury, jež na Židovských pecích žonglérská odpoledne pořádá od letošního jara. "Technických hraček už bylo dost. Zájem o žonglování, který je u nás znát zvlášť poslední rok, souvisí právě s přetechnizovanou dobou," soudí Vedral.
Vyhodit míček z jedné ruky, a když je v nejvyšším bodě, vyhodit druhý, postupně přidat třetí a pak zkoušet, zkoušet, zkoušet. Honzu Vrbu, dvacetiletého mladíka, jenž na trávě bosky zkouší sladit pohyb trojice kuželů, žonglování chytlo před třemi měsíci.
"Žonglovat s míčky se jde naučit tak za hodinku. Teď zkouším kužely, takovou první ligu žonglérů," vypráví. "Jak mám čas a náladu, trénuju, nic lepšího na odreagování neznám," dodává.
Žonglovat lze i s lehounkými šátky, kruhy nebo diabolem čili špulkou zavěšenou na provázku mezi dvěma hůlkami. Diabolo se pak pomocí hůlek na provázku roztočí a vyhazuje do vzduchu. Vtip spočívá v tom, jak ho zpět chytit. Začátečníkům žongléři doporučují tzv. sticky - hůlku, která se ve vzduchu udržuje dalšími dvěma hůlkami.
Po setmění nadchází v žižkovském parku zlatý hřeb celého odpoledne. Přichází polykač ohně a po něm zhruba hodinová exhibice, v níž žongléři roztáčejí ohnivé řetězy, kužely, tyče a švihadlo. "Dnes přišli lidi, co poslouchají techno, maminky s dětmi i holky zblázněné do Madonny. Ukazuje se, že žonglování je zábava, která jde skrz různé subkultury," pochvaluje si Vedral.
Žonglování je podle něj vedle zábavy i účinná terapie. "Jde o to srovnat rozdílné činnosti levé a pravé hemisféry - to je na tom to nejtěžší. Musíte myslet jen na míčky, všechno ostatní musí z hlavy pryč," upřesňuje.
