Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Žádná škola, žádná budoucnost. Děti z Jižního Súdánu touží po vzdělání

  19:46aktualizováno  19:46
Konflikt v Jižním Súdánu nevyvolal pouze vleklou humanitární krizi a opakovanou hrozbu hladomoru. Tvrdě dopadl i na místní školství. Statisíce dětí v současnosti nemají přístup ke vzdělání. Pomoct se snaží OSN i lokální aktivisté. Bez vzdělané mládeže totiž podle nich Jižní Súdán nemá budoucnost.

Bez vzdělání Jižní Súdán nemá budoucnost. | foto: Profimedia.cz

V hlavním městě Jižního Súdánu Džubě malé děti v hnědých uniformách odpoledne vychází ze školy. Povídají si o tom, co se dnes naučili. Zítra si vše zopakují. Podobný obrázek by měl být normální po celém Jižním Súdánu. Kvůli nekončícím bojům je však situace v Džubě spíše výjimkou.

Obama a Jižní Súdán

K situaci v Jižním Súdánu se během své aktuální cesty po Africe vyjádřil i americký prezident Barack Obama. Prohlásil, že pokud se obě strany konfliktu do 17. srpna nedohodnou na klidu zbraní, hrozí zemi mezinárodní sankce a případné další kroky. Obama bude situaci diskutovat s dvojicí jihosúdánských lídrů na pondělní schůzce v Addis Abebě.

Vzdělání je totiž jednou z plíživých obětí bojů, které naplno propukly v prosinci roku 2013. V konfliktu proti sobě stojí síly věrné vládě prezidenta Salvy Kiira a vzbouřenecké oddíly vedené sesazeným viceprezidentem Riekem Macharem. Oba politici se vzájemně obviňují z pokusu o převrat. Rozděluje je však také etnická příslušnost: zatímco Kiir patří k etniku Dinků, Machar pochází z etnika Nuerů. Zprvu výhradně politické přestřelky přerostly v otevřenou etnickou válku, která zemi na podzim loňského roku dohnala až na hranu humanitární katastrofy (více zde).

Během bojů se ze škol po celém Jižním Súdánu staly základny pro vojáky, tisíce dětí byly donuceny vstoupit do řad ozbrojených skupin. O přístup ke vzdělání podle údajů OSN během několika měsíců přišlo na 400 tisíc dětí. Ve třech nejhůře postižených státech bylo uzavřeno 70 % z 1 200 škol. V některých státech pak v současnosti nefunguje ani jedna škola, píše server The Guardian.

Vyhnání ze škol

Vzdělávací sektor byl přitom v Jižním Súdánu v rozkladu už před vypuknutím konfliktu. Gramotnost dosahovala 27 procent, školu pak navštěvovalo jen 47 procent dětí. Pro Jižní Súdán však i tato statistika byla optimistická, před oddělením od Súdánu zde totiž školství v podstatě neexistovalo.

Před čtyřmi lety, když Jižní Súdán oslavoval nezávislost, začaly neziskové organizace i místní iniciativy budovat první regulérní školy. Jednoduché stavby s minimálním vybavením by západní svět jen stěží označil za školy, místním však sloužily dobře. Konec roku 2013 však zničil naději na lepší budoucnost místního vzdělávacího systému.

Základní vzdělání děti  z Jižního Súdánu mnohdy získávají v prostých chýších, které slouží jako školy.

Základní vzdělání děti z Jižního Súdánu mnohdy získávají v prostých chýších, které slouží jako školy.

Alizia Ruaiová tehdy byla studentkou základní školy. V červnu 2014 však musela spolu s rodinou prchnout před boji. „Přesouvali jsme se jen v noci,“ říká dnes 17letá Aliza. „Neviděla jsem, jak se bojuje, ale slyšela jsem výstřely ze zbraní. Cítila jsem se hrozně, bála jsme se. Tatínka mi odvedli už v dubnu, od té doby jsem ho neviděla,“ vzpomíná Aliza.

Část Súdánu je zhýčkaná pomocí ze Západu, míní pracovnice české charity

Zameškala několik zkoušek a ve škole trávila minimum času. Musela se totiž starat o své sourozence. V posledních měsících se podle ní situace o něco zlepšila. Aliza se opět snaží studovat. Navštěvuje jednu ze škol v uprchlickém táboře OSN ve městě Bentiu, kde nyní žije. „Protože chci mít lepší život, budu studovat. Možná jednou budu doktorka nebo učitelka,“ plánuje Aliza.

Do stejné školy chodí i Samuel Liom. Do školy poprvé zavítal až ve 14 letech. V jeho vesnici totiž žádná nebyla. Nejprve se ve školních lavicích cítil nepatřičně, chodil totiž do třídy s mnohem mladšími dětmi. Výuka ho však tak bavila, že překonal ponížení. Podobně jako Aliza i Samuel musel ze své domovské vesnice utéct před boji. I dnes vzpomíná na „střelbu, nájezdy zlodějů a těla ležící na kraji cesty“.

S rodinou skončil v uprchlickém táboře. Zprvu si nebyl jistý, zda mu navštěvování školy k něčemu bude. Po týdnech posedávání a nic nedělání si však řekl, že to se vzděláním zkusí. Nyní se do školy každý den těší a sní o tom, že jednou bude pracovat pro OSN. „Nejraději mám sociologii, protože se v ní člověk dozví něco o světě – jak jsou na tom jednotlivé země v otázkách spravedlnosti a společenských problémů,“ svěřil se Samuel. Jižní Súdán podle něj potřebuje mír, aby se všichni mohli vrátit k normálnímu životu.

Milice v Jižním Súdánu za červen naverbovaly tisíc dětských vojáků

Aliza i Samuel navštěvují jednu ze škol financovaných z dětského fondu OSN Unicef. Ty fungují v rámci kampaně Back to Learning, která už do školních lavic pomohla dostat více než 120 tisíc dětí. Ještě v roce 2014 šlo přitom do vzdělávací projektů v Jižním Súdánu pouhé jedno procento. To je však podle Unicefu potřeba změnit.

Bez vzdělání nemá Jižní Súdán budoucnost

„Musíme pamatovat na to, že současné konflikty, jakým je například i ten v Jižním Súdánu, trvají mnohem déle a měli bychom proto změnit podobu poskytované humanitární pomoci,“ myslí si Phuong T Nguyenová ze zastoupení Unicef v Jižním Súdánu. Vzdělávací aspekt je podle ní stěžejní a může také zachraňovat životy. 

Nejlepšího vzdělání se dětem v současnosti dostává v táborech Unicefu.

Nejlepšího vzdělání se dětem v současnosti dostává v táborech Unicefu.

Děti se totiž učí o prevenci před nákazou cholery, využívání pitné vody a ochraně před násilím. S tím souhlasí většina obyvatel Jižního Súdánu. Zřejmě největším propagátorem vzdělání v Jižním Súdánu je aktivista Valentino Achak Deng, který zastává také pozici ministra pro vzdělání v regionu Bahr el-Ghazal, píše server BBC. Deng motivuje svým životním příběhem. 

Ženy z Jižního Súdánu nemají klid ani v náručí OSN, straší je znásilnění

Jako malý chlapec žil střídavě v Keni a Etiopiii, kam prchl před válkou v Súdánu. Přežíval v uprchlických táborech. Později se skrze humanitární pomoc dostal do Spojených států. Jeho osudy ve své knize What is the What zaznamenal spisovatel Dave Eggers.

Tím však příběh Denga neskončil. Kdysi zoufalý kluk se vrátil do Jižního Súdánu jako vzdělaný a sebevědomý člověk. Stal se ministrem pro vzdělání. Na potkání lidem vypráví svůj životní příběh a prosazuje sílu vzdělání. Když se dokázal vypracovat on, může kdokoli, říká. „Pokud myslíte pozitivně a optimisticky, začnou se dít dobré věci,“ věří.

Článek se mi líbí






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.