Když koaliční síly v únoru 1991 drtily iráckou armádu, vybídl prezident George H. W. Bush irácký lid, aby „vzal věci do svých rukou a donutil diktátora Saddáma Husajna odstoupit“. A když se pak iráčtí šíité, Kurdové a Arabové z mokřin mezi Eufratem a Tigridem vzbouřili proti Husajnovi, domnívali se, že je americké jednotky ochrání před větší palebnou sílou brutálního diktátora. Když však irácké útočné vrtulníky a elitní vojáci začali masakrovat vlastní lid, dostaly koaliční síly rozkaz držet se zpátky. Svět tak jen přihlížel masakru tisíců Iráčanů.
Rakve s ostatky z masových hrobů v Srebrenici (6. července 2009)
Diplomacie musí pracovat na plné obrátky
Situace v dnešní Libyi není totožná. Libyjský lid, inspirovaný událostmi v Tunisku a Egyptě, spontánně povstal proti čtyři desetiletí trvajícímu útisku ze strany plukovníka Muammara Kaddáfího. Přízrak, který mi nedává spát, se však nezměnil – je to představa, jak obyčejní lidé čelí letecké síle a dobře vyzbrojeným vojákům autokrata a spoléhají na to, že je před masakrem ochrání svobodný svět, který jim předtím tleskal a slovně podpořil jejich statečnost.
Kaddáfího jednotky se zatím spoléhají na leteckou sílu selektivně. Kaddáfí je však chytrý. Obávám se, že se buďto rozhodl nechat opozici vykrvácet, místo aby na sebe přivolal globální akci rozsáhlým masakrem, anebo vyčkává, až se ukáže, že svět není ochoten zasáhnout – a v tom okamžiku by mohl začít ve velkém zabíjet civilisty. Nemůžeme čekat, až k tomuhle dojde. Musíme ihned podniknout konkrétní kroky, abychom byli připraveni zavést okamžitě bezletovou zónu, pokud Kaddáfí začne využívat letectvo k zabíjení velkého počtu civilistů. A k vybudování široké podpory pro bezletovou zónu je naléhavě zapotřebí diplomacie.
Základní souhlas by měl vzejít z Organizace spojených národů, kde by se měla okamžitě zahájit diskuse o rezoluci autorizující bezletovou zónu. Čína a Rusko již vyjádřily výhrady. Pokud Rada bezpečnosti neschválí akci, pak ti z nás, kdo jsou odhodláni chránit libyjské civilisty, budou v případě eskalace násilí postaveni před obtížnější volbu. Naše diplomatické úsilí proto musí jít nad rámec OSN. Důležitá je podpora NATO a Africké unie. A abychom se vyhnuli dojmu, že NATO nebo USA útočí na další muslimskou zemi, je zapotřebí rovněž podpora arabského světa. Na této frontě se objevují slibné signály. Šest arabských členů Rady pro spolupráci zemí v oblasti Perského zálivu již vyzvalo OSN k zavedení bezletové zóny. Liga arabských států podobný návrh schválila. Zejména muslimské země by měly podpořit přípravy na intervenci, pokud se spirála násilí vymkne kontrole.
Libyjští školáci se předvádějí před objektivy státní televize a oslavují Kaddáfího (10. března 2011)
Nesmíme dopustit, aby si Kaddáfí myslel, že může beztrestně masakrovat vlastní lid. A nesmíme mu dát volné ruce k tomu, aby zvyšoval smrtící sílu útoků nasazením letectva. Nedokáže-li OSN schválit rezoluci o zavedení bezletové zóny, pak musí být USA a jejich spojenci v NATO a v arabském světě připraveni zabránit podobnému masakru, k jakému došlo v roce 1995 ve Srebrenici, kde bylo povražděno více než 8000 bosenských mužů a chlapců.
Co je nezbytné dát jasně najevo
Vyhlášení bezletové zóny jistě nebude všelék. Pravděpodobně nevychýlí rovnováhu sil, pokud se situace v Libyi zhorší a přeroste v občanskou válku se vším všudy. Bezletová zóna by však eliminovala letecké útoky a zachránila životy civilistů. Je to nástroj, který bychom měli být připraveni použít, pokud si to situace vyžádá, a který by vyslal opozici signál, že není sama. Než však mezinárodní společenství k tomuto rozhodnutí dospěje, musí poskytnout humanitární pomoc a zásilky zdravotnického materiálu povstalcům ve východní Libyi. Nesmíme dopustit, aby vyhladověli a nechali se porobit.
Kaddáfího dům v Londýně obsadili squatteři. (10. března 2011)
Možností, která by na stole být neměla, je nasazení amerických pozemních sil. Nikdo si nepřeje, aby američtí vojáci zabředli do další války, tím méně v další muslimské zemi. A jak uvedl prezident Barack Obama, libyjský lid nesmí být zbaven plné zodpovědnosti za svůj osvobozenecký boj a Kaddáfí nesmí získat vítaného nepřítele a obětního beránka.
Snad už jen pouhá hrozba zavedení bezletové zóny odradí Kaddáfího piloty od zabíjení vlastních lidí z vrtulníků a stíhaček. Pokud ne, měli bychom dát jasně najevo, že budeme stát v čele snahy svobodného světa zabránit nesmyslnému masakrování dalších libyjských občanů šílencem odhodlaným udržet se za každou cenu u moci. USA a světové společenství by také měly dát jasně najevo – stejně jako jsme to učinili v Bosně a Kosovu –, že zaujímají jednotný postoj proti hrdlořezovi, jenž zabíjí muslimy.
John Kerry (vpravo) stojí 18. listopadu 2009 vedle prezidenta Světové banky Roberta B. Zoellicka
John Kerry (1943) je více než dvacet let americkým senátorem za stát Massachusetts. V roce 2004 se jako kandidát demokratické strany účastnil amerických prezidentských voleb, v nichž jej porazil republikán George W. Bush. Je předsedou senátního výboru pro zahraniční vztahy.
Copyright: Project Syndicate, 2011. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka; titulek a mezititulky jsou redakční.
