"Známe tu jen ten blbej hangár a poušť," stěžuje si rotný Tomáš, který po hodině výcviku sundává těžký gumový ochranných oblek. Právě se pokoušel vyprostit raněné ze zamořeného území. "Cvičíme to pořád dokola, je to pakárna. Ale co se dá dělat, jsme tady kvůli tomu," říká a ostatní souhlasí.
České léto se s tím tady nedá srovnat...
Jednotka, která letos přijde o léto, protože se do Česka z místa vzdáleného 3500 kilometrů vrátí až v září, se shoduje: Léto máme strašně rádi. Ale to české - s vlahými nocemi, ranní rosou a odpolední bouřkou...
Už od března chemici žijí v téměř padesátistupňových teplotách. "Vedro, prach, pot, špína. Máme neustále vyschlé a okoralé rty a pořád pocit žízně. Když si vzpomenu, že doma bych si dal na zahrádce pod kaštany pivo, tak bych brečel," říká rotmistr Jiří Loučka.
S alkoholickým osvěžením ale na základně Dauhá, kde jednotka společně s Američany a Němci působí, neuspěje. "Platí suchý zákon a hotovo," upřesňuje velitel chemiků Josef Prokš.
Teplota v železobetonových halách o rozměrech 200 krát 60 metrů dosahuje i v noci až 40 stupňů. "Rekord venku ve stínu jsme zatím naměřili 48 stupňů," dodává mluvčí jednotky Radek Hampl. "V takových vedrech, jaká panují v posledních týdnech, vypije každý voják až osm litrů vody denně," říká Petr Bažant.
Více o misi českých vojáků
Hrozí hadi i štíři
Vojáky zajímá víc telemost než urny
Rozpálený hangár č.10, sídlo Čechů v Kuvajtu
Čeští chemici jsou na cestě do války
Češi odjedou do války s terorem
Vojákům v extrémních klimatických podmínkách ale nehrozí jen dehydratace, úpal či úžeh, ale i setkání s plazy a štíry.
"Hlavně při výcviku v poušti si musíme dávat pozor na kobru černou, která je nejjedovatějším hadem v Kuvajtu," říká jeden ze zdravotníků. Zaútočit by ale mohla i zmije útočná, rohatá, levantská a také škorpioni.
Mnozí z vojáků už mají vysušeného pouštního štíra jako suvenýr z mise. Na to, až budou moci odjet domů, si ale ještě musejí počkat do září.
