V celostátním vydání novin zabrala zpráva jeden sloupek: Neznámí muži nabízeli v sociálně slabých koutech města stokorunu každému, kdo jim odevzdá všechny volební lístky – kromě jednoho, co patří jisté lokální straně. S ním mají vyrazit k volbám. Vydělané stokoruny nezřídka protekly hrdlem.
Dotyčná strana protestuje: Je to provokace soupeřů! Komentář dalších: Je to blbost, nové lístky se dají znovu vyfasovat ve volební místnosti, hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere.
Pořekadlem by tady mohla letošní volební aférka i skončit. Jenže. Podobné manipulace už nejsou ve zdejších krajích kuriozitou ani novinkou.
Kandidátka slibovala v domově seniorů tisícikorunu, budou-li volit její stranu. Další "průkopníci" kdysi losovali klíčky od renaultu, zájezdy, televize. Moc se nechytli.
Až sdružení Mostečané Mostu. Ti před dvěma roky odhodili do starého železa tradiční harampádí idejí, myšlenek, nejpoctivějších politiků a nasadili loterii o věcné ceny, kola, počítače, tři škodovky (platili tajemní sponzoři, jak jinak). Vyhráli.
S bezelstnou otevřeností přiznali: Uplácení? Nene, byl to obyčejný marketingový tah.
A další: Lidi dneska slyší jen na peníze, tak jim je dáváme. Ženeme kampaň po pudech lidí. A že to není ten správný postup, je možné. Jenže je mnohem úspěšnější než jakékoliv politické řeči....
Konec proslovu politika nového typu. Politická evoluce nám před očima vyrábí z vymírajícího "voliče- občana" "voliče-spotřebitele". Politik je obchodník, občan zákazník, z občanského práva zboží jako v supermarketu.
Mafiáni všech zemí...
Přijďte, poradíme, posloužíme. Tomu, kdo prodává tělo, říkáme prostitut(ka). Jak říkat těm, kdo prodají svůj volební hlas? A těm, kdo si ho koupí?
Člověk nemusí být paranoik, aby se nezačal obávat. Určitě to nebude naposledy, kdy o přímém nakupování hlasů slyšíme. Slabost lidí je silná, ještě silnější je lačnost po moci. Karatelské proslovy o ničení politické kultury v zemi na podobné kampaně nezabírají, rozdílem mezi přímou úplatou voličů a obvyklým partajním slibováním prospěchu se zabývají často jen mudrlanti.
Máme už zkrátka hotový a vyzkoušený návod, jak si v budoucnosti koupit třeba křeslo senátora, časem možná i celičkou vládu. Z voleb se stane čirá brutální manipulace. Mafiáni všech zemí, kupujte!
Samozřejmě, přeháním. Je to jen katastrofický scénář, dotažení jedné akce do principu. Lidé se ve své většině spokojí s tradicí, kdy politické strany "korumpují" vznešeně, dovoleně: slibují za státní peníze blaho celým skupinám lidí, více jistot, více peněz, méně daní, méně rizika.
Kupují i venku
Přímý nákup hlasů jednotlivců, doufejme, zůstane raritou. Vždy tu byl, je a bude. Otevřeně se nakupuje hlavně tam, kde vládne chudoba. Africký národní kongres teď například přiznal, že jeho kandidáti už utratili za neskrývaný nákup volebních hlasů desetitisíce dolarů.
V Indii, největší demokracii světa, si kandidáti na venkově kupují hlasy za peníze i za dárky. Jde ostatně o jeden z nejstarších jevů politiky: hned vedle korupce úředníků, politiků sedává tiše i korupce voličů, nákup jejich hlasů.
Je společenství lidí, je stát, je tedy i korupce a nákup. Za Caesara i za Topolánka. V římském právu to pojmenovali crimen ambitus. Sazba: i trest smrti.
Už minule jsem zde psala, že jako humanisté trest smrti pro nehodné politiky ordinovat nemůžeme (kdo by tu práci pak dělal, že?). Ale smířit se s prodejem hlasů nemůžeme také. Co kdyby pak došlo i na to tělo?
