Obecné soudy v původním řízení rozhodly o ústavní výchově na základě informací, které měly z jiných zdrojů. U prvostupňového soudu dívka vystoupit nemohla, protože byla stále v zahraničí, odvolací soud pak její výpověď označil za nadbytečnou, což byla chyba. (více o případu zde)
„Ani za situace, kdy je obecný soud takto silně přesvědčen, nelze opominout onen osobní výslech,“ uvedl soudce zpravodaj Vladimír Kůrka.
Kvůli tomu, že soud neznal stanovisko dívky, přišel o významný zdroj informací. Skutková zjištění jsou kvůli tomu nekompletní. „Jednalo se o dítě téměř šestnáctileté, které bylo způsobilé vnést do řízení informaci nejen o svém postoji, tedy nazírání na to, jak s ním má být v budoucnu nakládáno, ale také informaci o tom, jak se věci měly, jmenovitě jak se o ni otec nebo matka starali,“ uvedl Kůrka.
Soud opomenul i dopisy od dívky
Podle ústavní stížnosti chce dcera zůstat s matkou a je schopná to dát jednoznačně najevo. Justice prý zcela opomenula i dopisy, které dívka adresovala soudu.
Kůrka připustil, že výpověď dcery teoreticky může přivést řízení ke zcela jinému závěru. Na druhou stranu ÚS připomněl, že soudy mohou v zákonem stanovených případech nařídit ústavní výchovu i přesto, že si dítě přeje zůstat s některým z rodičů.
Matka v roce 2008 svou tehdy patnáctiletou dcerku unesla z psychiatrického oddělení Fakultní nemocnice Brno. Policisté vyhlásili celoevropské pátrání a našli matku s dítětem v Lichtenštejnsku. Matka podle tehdejších policejních zpráv trpěla bludy a představami, že ji sledují a pronásledují tajné služby.
Později po únosu matka dočasně svěřila dcerku otci, který žil v Itálii, ten však podle české justice neměl pro výchovu dítěte vhodné podmínky. Jinak se dcerka střídavě pohybovala mezi Lichtenštejnskem a Itálií. Matka pobývala také ve Švýcarsku. Jak únos, tak špatné zázemí u otce patřily k důvodům nařízení ústavní výchovy.
