Pětačtyřicetiletý Jaroslav (nejedná se o pravé jméno, pozn. red.) o změnu příjmení požádal v listopadu 2014 na městském úřadu ve Smiřicích. Na případ upozornil deník Právo a ve své nejnovější zprávě o činnosti jej popisuje veřejná ochránkyně práv.
„Jelikož jsem přišel o svoji snoubenku, která zemřela, a hodlali jsme uzavřít manželství a nyní to již není možné, tak jsem se rozhodl, že tedy s úcty a lásky k ní bych měl nosit její příjmení,“ zdůvodnil tehdy svoji žádost. O měsíc později městský úřad jeho žádosti vyhověl.
V písemné komunikaci s úřadem však Jaroslav zamlčel, že ženu sám zabil. V té době už si odpykával šestnáctiletý trest ve Valdicích, kam ho v roce 2013 poslal Vrchní soud v Praze. V minulosti několikrát trestaný recidivista vyrobil a své přítelkyni podal drogu, následkem čehož zemřela.
Důvody neřešíme a změnu provedeme, řekla matrikářka
Rodiče a sestra zemřelé nechtěli připustit, aby člověk, který zabil jejich dceru a sestru, nosil její příjmení. Razantně se také ohradili proti tvrzení, že pár plánoval uzavřít sňatek.
Obrátili se proto na úřad s žádostí, aby rozhodnutí o změně jména zrušil. Jenže nepochodili. „Každý si do žádosti o změnu příjmení může napindat, co chce, my to neřešíme a změnu provedeme,“ řekla údajně sestře zavražděné matrikářka. Její žádost následně zamítl i Krajský úřad Královéhradeckého kraje, který potvrdil rozhodnutí městského úřadu.
Rodina se posléze obrátila na veřejnou ochránkyni práv Annu Šabatovou, která se jí zastala. „Povolení změny příjmení na příjmení po zemřelé lze vnímat jako specifický zásah týkající se její osobnosti, jejíž ochrany se rodiče a sestra zemřelé mohou domáhat. Dotyčný nesl po povolení změny stejné příjmení jako stěžovatelé, kteří to mohou cítit nejen jako zásah týkající se osobnosti zemřelé, ale též jako zásah do svých osobnostních práv,“ uvedla ombudsmanka ve své zprávě o případu.
Muž nejednal „v dobré víře“. Úřad změnu jména zrušil
Právní nárok na změnu příjmení má člověk pouze v případě změny pohlaví. V jiných případech se o změně vždy správní řízení a rozhoduje příslušný městský úřad. „Změna příjmení se povolí zejména tehdy, jde-li o příjmení hanlivé, nebo směšné, nebo je-li pro to vážný důvod,“ stojí v zákoně o matrikách.
Jaroslav měl tedy úřadu doložit, že pro změnu má „vážný důvod“. Podle ombudsmanky měl minimálně dokázat, že s přítelkyní skutečně plánovali sňatek. „Je povinností správního orgánu zjišťovat konkrétní okolnosti, které žadatele vedly k podání žádosti o změnu příjmení. Důvod uvedený v žádosti nemusí být vždy pravdivý,“ uvedla Šabatová. Městský úřad tak podle ní nepostupoval v souladu se zákonem o matrikách, když změnu povolil, a Jaroslav nejednal „v dobré víře“.
Úřad Královéhradeckého kraje nakonec přistoupil na argumentaci ombudsmanky a změnu příjmení zrušil. Jaroslavovi se tak vrátilo jeho původní příjmení.
Změna směšného příjmení stojí stovku, jinak tisíc korun
Jak již bylo řečeno, matriky dle zákona mají povolit změnu příjmení pouze ze závažných důvodů. „Změna jména se nepovolí, žádá-li fyzická osoba mužského pohlaví o změnu na jméno ženské, nebo naopak, žádá-li o změnu jména na jméno zkomolené, zdrobnělé, domácké, nebo na jméno, které má žijící sourozenec společných rodičů,“ píše se v matričním zákoně.
Pokud není jasné, jaká je pravopisně správná podoba jména, musí žadatel doložit znalecký posudek.
Při změně příjmení hanlivého, výstředního, směšného, zkomoleného nebo cizojazyčného platí žadatel stokorunový poplatek. V jiném případě se platí tisíc korun. Zdarma má změnu příjmení muž či žena po rozvodu, když si bere zpět své rodné jméno.
