Vědci do těchto stromků totiž vložili gen, který brání, aby se v rostlině rozšířil virus šarky, naboural tak její metabolismus a odsoudil ji k postupnému zániku.
Virové onemocnění šarka rozšířené z Balkánu už zamořilo sady a zahrady od Aše až po východní hranici a pro Valašsko, kde si lidé život bez slivovice neumějí představit, je takřka národní pohromou.
Bojuje s ní i "valašský král" Boleslav Polívka, a jeho ministr Pavel Zedníček dokonce jednou v legraci prohlásil, že šarka je jejich větší nepřítel než komunisté. Šarku už však mají i švestky ve Spojených státech a Chile a v podstatě se stala celosvětovým problémem.
Pokusy na pozemcích Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni se zatím dělají s odrůdou, ze které se v tuzemsku slivovice nepálí.
"Jedná se o slivoň Stanley, do níž gen proti šarce vložili zhruba před deseti lety Francouzi. My se nyní snažíme zjistit, jak jsou tyto rostliny odolné i vůči jiným nákazám a vlivům," vysvětlil Petr Komínek, který se na tomto výzkumu podílí.
Vědci z Ruzyně zkoumají i geneticky modifikované brambory, kukuřici nebo řepku olejku, v případě slivoní však musí dodržovat ještě přísnější bezpečnostní opatření.
Stromky, nebo spíše proutky ani ne metr vysoké, pěstují zatím v přísné izolaci pod zámkem, a jakmile je vysadí ven, musí se postarat, aby nekvetly.
"Použijeme k tomu chemické prostředky, takže uhlídat to nebude tak těžké," slibuje Petr Komínek. S masivnějším rozšířením geneticky modifikovaných švestek vědci zatím nepočítají, připouštějí však, že pokud se před šarkou podaří ochránit slivoň Stanley, bude možné tuto metodu v budoucnu použít i na švestku domácí. A z té už se slivovice pálit dá.
Ke geneticky manipulovaným plodinám panuje v Evropě velká nedůvěra a i u nás se od loňského ledna musí ze zákona označovat všechny potraviny vyrobené z plodin získaných pomocí genetického inženýrství.
Greenpeace a další ekologické organizace o tomto způsobu zvyšování odolnosti nebo trvanlivosti plodin dokonce nechtějí ani slyšet. A velmi obezřetní jsou i sami vědci.
Upozorňují, že semena a pyl těchto plodin se mohou šířit do okolí, genetické znečištění se rozšíří a gen nebude možné stáhnout z přírody zpět.
"Toto riziko tady skutečně je mohou se tak vytvářet i nové viry. K něčemu podobnému sice dochází v přírodě běžně, nebylo by však dobré, kdyby se o to přičinil i člověk," říká Petr Komínek.
Cesty na záchranu švestek před šarkou se však neubírají jen přes genové inženýrství. Na Vsetínsku se například vysazují takzvané genosady a rouby ze stromů nenapadených šarkou se sem posílají z celé země.
Jeden těchto sadů vzniká i v areálu Valašského muzea v Rožnově pod Radhoštěm. Valaši už jsou na tom se švestkami tak špatně, že je do pálenic někdy vozí až ze Slovácka.
