Občanskou válku ve Španělsku vnímali levicově smýšlející Evropané jako předehru neodvratného střetu mezi fašistickými diktaturami a novým socialistickým řádem. Republikánská propaganda verbovala do boje proti jednotkám generála Franca dobrovolníky po celém světě jednoduchým heslem: Pokud dopustíte toto, další na řadě budou vaše děti.
Slavné fotografieSeriál iDNES.cz nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií, které se staly ikonami, ať už vznikly na válečných bojištích, při různých tragédiích, ve vesmíru nebo "jen" zachycují lidské osudy. |
Na Pyrenejský poloostrov se dva týdny po vypuknutí konfliktu vydal i tehdy dvaadvacetiletý Robert Capa. Spolu s fotografy Davidem Seymourem a Gerdou Taro, která byla v té době jeho milenkou, se u Córdoby přidali ke skupině republikánských vojáků.
Právě v okolí tohoto města v Andalusii vznikla fotografie, která Capovi zajistila slávu. Zmáčknutím spouště však příběh nejznámější válečné fotografie teprve začal.
...a jejich krev se vpíjela do rodné půdy
Capa onoho dne pořídil sérii sedmi snímků. Dvě z těchto fotografií otiskl na konci září francouzský časopis Vu na jedné straně pod sebou. Nahoře je slavný snímek, dole velmi podobný obrázek jiného padajícího vojáka.
Čtenáři se mohli snadno domnívat, že na druhém snímku je ten samý voják v pozdější fázi pádu. To ale jen trochu důkladnější pohled vylučuje. Zatímco muž na slavné fotografii má bílou košili, ruku s puškou od těla a popruhy s náboji přes ramena, druhý voják má tmavý overal, ruku se zbraní má ohnutou a pás s náboji mu jde křížem přes prsa.
Padající voják číslo 2. Od muže na slavné fotografii se liší oblečením.
"Takto padli. Čilým krokem, s hrudí vystavenou větru a puškami sevřenými v dlaních spěchali dolů po svahu pokrytém hustým strništěm. Náhle hvízdla kulka - bratrovražedná kulka - a jejich krev se vpíjela do rodné půdy," dověděli se čtenáři z textu pod fotografiemi.
Kromě patetického popisku nedoprovodil editor Capovy fotky žádnou informací, kde a kdy byly pořízeny. Nebyla to ovšem jeho chyba. Capa na počátku své kariéry na popisky příliš nedbal, a tak si editoři museli doprovodné informace zkrátka vymyslet.
Bratrovražedná válkaV krvavém konfliktu se proti sobě postavili převážně levicoví republikáni bojující na straně vlády druhé španělské republiky a povstalci reprezentující armádu, katolickou církev a velkostatkáře. Do čela povstalců se postavil generál Francisco Franco. Zatímco vládu lidové fronty podporoval Sovětský svaz a Mexiko, povstalecké jednotky se mohly spolehnout na pomoc nacistického Německa. Kvůli rozbrojům v levicovém táboře skončila válka v roce 1938 vítězstvím lépe organizovaných frankistů. Caudillo Franco vládl Španělsku až do své smrti v roce 1975. Na straně republikánů se války zúčastnilo i více než dva tisíce československých dobrovolníků - interbrigadistů. |
Z vody vařili také editoři prestižního obrazového časopisu Life, který snímek o rok později zveřejnil v USA. "Fotoaparát Roberta Capy zachytil španělského vojáka přesně ve chvíli, kdy ho před Córdobou zasáhla kulka do hlavy," uváděl popisek, který dalších čtyřicet let všichni nekriticky přebírali. Z Capy udělal nejrespektovanějšího fotoreportéra světa.
První pochybnosti
Teprve v roce 1975 jiný fotograf španělské občanské války O. D. Gallagher prohlásil, že jednou během války sdílel s Capou hotelový pokoj a tam se mu Capa přiznal, že fotografii naaranžoval.
"Zrovna se prý nic nedělo a Capa si postěžoval republikánským velitelům, že nemůže pořídit žádné záběry. Jeden z důstojníků pak nařídil svým mužům, aby s Capou šli do blízkých zákopů a předvedli pro něj nějaké cvičení," vzpomínal po letech Gallagher na Capovo vyprávění.
Gallagher později dokonce tvrdil, že pro Capu pózovali frankističtí vojáci. Tím své svědectví znehodnotil - spolupráce levicově smýšlejícího Žida Capy s fašistickými jednotkami je vysoce nepravděpodobná.
Totožnost padajícího vojáka a ruka v křeči
V následujících letech Capův životopisec Richard Whelan zjistil, kde slavný fotograf snímky pořídil. Srovnáváním fotografií určil, že to bylo u obce Cerro Muriano. Podle španělských historiků jediným republikánským vojákem, který 5. září 1936 padl na bojišti u Cerro Muriano, byl Federico Borrell García. Totožnost padajícího vojáka na slavné fotografii potvrdil Garcíův bratr.
Detail levé ruky padajícího vojáka. Sevřené prsty prý naznačují smrtelnou křeč.
Tvrzení, že na snímku vyhasíná lidský život, podpořil i policista specializující se na vraždy. Podle něj je levá ruka padajícího vojáka sevřena v smrtelné křeči. Pokud by voják pouze předváděl smrt, neovládl by reflex a ruku by naopak nastavil tak, aby zmírnil pád.
Přesto se množily domněnky, že García nezemřel v boji, ale možná při cvičení. Pochybovačům dala v roce 2008 argumenty výstava v londýnské galerii Barbican. Kurátoři poprvé vystavili všech sedm snímků, které Capa pořídil toho dne. Z celé série jasně vyplývá, že vojáci cvičili, případně pro Capu pózovali.
Podle kurátorů cvičení vyvolalo reakci nepřítele, který spustil palbu. V té chvíli Capa stiskl spoušť. "Nikdy o snímku nemluvil a chápu proč. Nikdo nechce, aby jeho reputace souvisela se smrtí člověka," řekl listu Financial Times Capův přítel a někdejší editor časopisu Life John Morris. Někteří historici šli ještě dál a Capu přímo obvinili, že má Garcíu na svědomí.
Nové důkazy přineslo srovnání krajiny
To však stále nebyl konec. Poslední zvrat v zdánlivě nekonečné debatě o autenticitě slavné fotografie nastal v červenci minulého roku. Historik fotografie z Baskické univerzity José Manuel Susperregui srovnal krajinu na fotografiích s okolím Córdoby a došel k závěru, že Capa snímky nepořídil u Cerro Muriano, ale u obce Espejo.
Tam se ale bojovalo až na konci září, kdy snímek již vyšel v časopise Vu. Nejbližší frankistický voják byl deset kilometrů daleko.
Nahoře: Jeden ze sedmi snímků pořízených Capou 5. září 1936. Dole: Krajina v okolí obce Espejo dnes.
"Scenerie na fotografiích je zhruba deset kilometrů od místa, kudy probíhala frontová linie," uvedl Ernest Alos, který výsledky studie zveřejnil v listu El Periodico. Podle něj je možné, že začínající fotograf smrt vojáka nafingoval, aby lépe prodal fotky ze své první válečné reportáže.
Teorii, že Capa snímky naaranžoval, podporuje i fotografie druhého padajícího vojáka. Ten se kácí k zemi na stejném místě jako muž na slavné fotografii. Vtírá se tak myšlenka, že fotograf se postavil na svah a oba vojáci mu smrtelný pád zahráli.
Pokud to tak bylo, Capa svůj malý podvod později nesčetněkrát napravil autentickými fotografiemi, které pořídil s nasazením života. S fotoaparátem v ruce ostatně i zemřel...
Robert Capa Narodil se v roce 1913 do židovské rodiny v Budapešti jako Endre Friedmann. V osmnácti letech odjel do Berlína a začal fotografovat. Po nástupu Hitlera k moci odjel do Francie, kde se svojí partnerkou Gerdou Taro vymyslel pseudonym a neexistující postavu bohatého amerického fotografa Roberta Capy. Dokumentoval občanskou válku ve Španělsku i japonské bombardování Číny. Během druhé světové války dokumentoval boje v severní Africe, Itálii a Normandii, zachytil bombardování Londýna i osvobození Paříže. Po válce spoluzakládal fotografickou agenturu Magnum a stal se jejím prvním prezidentem. Poté, co nafotil první izraelsko-arabský konflikt, se zařekl, že další válku už fotit nebude. Přesto v roce 1954 odjel do Indočíny, kde místní obyvatelé bojovali proti francouzské koloniální nadvládě. Odpoledne 25. května šlápl na minu a na následky zranění zemřel. Jeho často citovaným mottem byla věta: "Nejsou-li vaše fotografie dobré, nebyl jste dost blízko." V roce 2008 byla v Mexiku objevena tři zavazadla s Capovými negativy, které byly od konce druhé světové války považovány za ztracené. Obsahují přes tři tisíce Capových snímků ze španělské občanské války. Ti, kdo doufají, že tzv. Mexický kufr může s konečnou platností rozlousknout záhadu Padajícího vojáka, mají ale smůlu. Negativy jsou datované od roku 1937 (o nálezu snímků více zde). Snímky z Mexického kufru budou poprvé vystaveny 24. září v newyorském International Centre of Photography, které založil Capův bratr Cornell. |
