Soud snad brzy rozhodne podle práva. (Brzy už sotva, podle práva snad.) Pokud má pravdu policie, pak BIS měla ve svých řadách dlouho člověka, který byl obviněn ze sedmi trestných činů.
Ať si čtenář tu litanii užije, stačilo by to na půl rozvědky: zneužití pravomoci, neuposlechnutí rozkazu, nedovolené ozbrojování, šíření poplašné zprávy, ohrožování utajované skutečnosti, neoprávněné nakládání s osobními údaji, spolupodíl na podvodu.
Hučín říká: Jsem nevinen a obětí spiknutí vysoce postavených komunistů za pomoci současné socialistické vlády. Buď spiknutí komunistické mafie proti nevinnému, nebo hochštaplerské a zločinné existence v tajných službách. Spravedlnost si u nás dává načas, a co zatím předvedla, byly bizarnosti.
Tu údajné součásti údajných výbušnin, pak zase malorážky schované doma u maminky, připomenutí toho, jak Hučín výbuchy ničil komunistické nástěnky... Jedno je však jisté a nyní potvrzené Ústavním soudem: Hučín seděl ve vazbě protiprávně dlouho. V zemi se stalo bezpráví, a to dokonce i v kauze, která je pod excelentní kontrolou médií. Trapné, smutné a tragické.
Laika napadá: kdykoli se zrak veřejnosti upře na nějaký slavný soudní případ, nedostatky najednou přímo bují. Jak asi vypadají počiny státní spravedlnosti v případech, které veřejnost nesleduje? Proč by vlastně měly vypadat lépe?
