Je to starý bolševický postoj ke svobodě člověka. Trvalo to zbytečných pět let, než se evidentní právo občana mít přístup ke všemu, co lidské dějiny přinesly, prosadilo.
Sláva. Nebyl by to ovšem český soud, aby svůj skvělý duchovní výkon nezhatil dodatečným komentářem. Podle úsudku Nejvyššího soudu je vydání Hitlerovy knihy nevkusné a příčí se dobrým mravům, zvlášť když bylo motivováno ziskem. Soud konstatoval, asi s lítostí, že to k odsouzení nestačí.
Staré časy zavoněly. Je nevkusné a proti dobrým mravům vydávat Maa, Stalina, Marxe, Goebbelse, Husáka, Trockého? Proti dobrým mravům je taková vydání zakazovat, lidi za to trestat a díla velkých dějinných zloduchů před veřejností tajit. Nic není nemravnějšího než cenzura dějin. Soudy mají jiný náhled: chtějí nás chránit. Stvořily zločin písmem.
Hanebný je názor soudu, že je proti dobrým mravům, když podnikatel něco udělá pro zisk. Takový soud má rovnou říkat místo podnikatel vykořisťovatel a chlapa vysídlit do pohraničí. Jenže smyslem svobodného podnikání je právě zisk. Soud by to mohl po patnácti letech už vědět. Že to neví, je jen znamením, jak hluboce vězí naše úřednictvo ve starých časech.
Zisk je fuj! Soud sleduje mínění již skoro čtvrtiny obyvatel: Volte KSČM, zisk nebude! Zatímco Zítka Nejvyšší soud zprostil viny, nižší soud dal do vězení jiného muže. Napsal prý hanebně o veřejném činiteli na webu. Soudce říká: Kritika činitelů má své hranice. A hned ty hranice určil. Založil na další mezinárodní ostudu. Ve Štrasburku to republika zase projede.
Trestat lidi za verbální činy je znamením nesvobody. Zločin slovem? Nesmysl. Ne však u nás. Někdy se zdá, že komunismus byl u nás vynalezen, nikoliv sem silou z Rusi exportován.
