Možná ho k tomu vedly i důvody oficiální - stížnosti podnikatelských svazů a fakt, že k zákonu se nevyjádřil Senát.
Prezident může vrátit do sněmovny jakýkoliv zákon, třeba i ten o úklidu po psech.
Václav Havel však tohoto práva využíval poskrovnu. A když ho už použil, tak ve věcech z hlediska lidských práv ošemetných.
Šel stejně proti větrným mlýnům. Ústava totiž činí z prezidentova veta symbolickou pravomoc. Může ho přehlasovat 101 poslanců. Havel si uložil, na rozdíl od milostí, jakousi vetovou abstinenci.
Klaus několikrát naznačil, že v ní bude pokračovat. Nyní však nastavuje nová nepsaná pravidla: hlava státu může hodit poslancům na hlavu technický ekonomický zákon, když se jí to zlíbí.
Sporadicky používané veto nemá takřka naději na úspěch. Časté se může stát strašnou zbraní v boji prezidenta a parlamentu - stokrát nic umořilo osla.
A Klaus má na rozdíl od Havla důvod pomoci své opozici proti vládnoucím sociálním demokratům a jejich spojencům.
V tomto případě starý mistr bojových umění dosahuje hned několikerého užitku. Zalíbí se lidu. Vrazí Špidlovi trn do paty. Po několika zahraničních prohrách ukáže, jak je mocný a nebezpečný. Umožní ODS poukazovat na to, jak dře vláda z lidí peníze.
Takticky skvělé. Klaus navíc nechtě ukazuje na slabinu našeho systému: pokud chcete od prezidenta, aby zákony nevetoval, tak mu to právo nedávejte!
Pokud ho má, musíte, dámy a páni poslanci, očekávat, že ho proti vám použije. Zvlášť když je na Hradě bojovník, který abstinovat nevydrží, byť by se to slušelo a stokrát to slíbil.
