Stalo se to ve výšce 4500 metrů, na hoře Chan Tengri v Kyrgyzstánu, v pohoří Ťan-Šan. Mrňa přežil a teď leží v nemocnici v Brně. Jeho dva kamarádi a tři další Češi zahynuli.
"Když se ozval zvuk lámajícího se ledu, okamžitě jsme věděli, že se uvolnil šerak," vzpomíná Mrňa.
Vysvětluje, že šeraky jsou v horolezecké hantýrce obrovské bloky ledu, které padají z výšek okolo tisíce metrů. Způsobují hutné laviny.
"Instinktivně jsem se otočil. Martin s Pavlem už se rozbíhali po svahu dolů. Rozběhl jsem se za nimi, vypráví Mrňa.
"Každý z nás si určitě uvědomoval, že nemáme šanci. Stačili jsme udělat jen pět deset kroků," říká.
Pak uslyšel hřmící masu ledu přímo za svými zády a zároveň před sebou spatřil terénní vlnu.
"Skočil jsem za ni. Dopadl jsem hlavou proti lavině a ještě jsem na okamžik zahlédl, jak se to na mě velkou rychlostí trhavě valí. Pak jsem jen co nejvíc zalehl do sněhu a doufal jsem v zázrak," povídá muž.
První náraz laviny šel díky terénní nerovnosti těsně nad ním. "Za dvě tři vteřiny mě ale vtáhl pohybující se led rozemletý tím pádem. Patnáct dvacet vteřin to tam se mnou mlelo, rotoval jsem a bušily do mně ledové bloky. Pak se pohyb ustálil. Zlámalo mi to nějaké kosti, ale s velkým štěstím jsem zůstal naživu," vypráví Mrňa. Celá katastrofa podle něj trvala maximálně dvě minuty.
Na rozdíl od svých kamarádů měl Mrňa štěstí - hlava mu nakonec zůstala nad sněhem a když se probral z mdlob, spatřil přibíhající zachránce.
Na Chan Tengri byl Mrňa poprvé už před dvanácti lety. Ani tehdy se ale nedostal až na vrchol. Ten mu zůstane odepřen navždy.
"Na Chan Tengri se už asi nevypravím. Zůstalo tam moc mých přátel," říká horolezec tichým hlasem.
 Devětatřicetiletý brněnský horolezec Aleš Mrňa přežil pád laviny v Kyrgyzstánu. |
