Přesto se nevrací rok 1881, kdy byl Žižkov z rozhodnutí císaře Františka Josefa I. za velké slávy povýšen na samostatné město. Nepomůže ani fakt, že mu to tehdy pozoruhodně svědčilo - na začátku dvacátého století byl už čtvrtým největším městem v českých zemích a jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících sídel tehdejší monarchie.
Velký smutek proto zavládl v hospůdkách pod vrchem Vítkovem 1. ledna 1922, když se stal Žižkov pouze jednou z mnoha stále přibývajících pražských čtvrtí. Už tehdy se na protest proti připojení sepisovaly seriózní petice, ale také hrubé anonymní dopisy.
"Ale ta doba už se určitě nevrátí, naše referendum bylo spíš recesí," přiznává starosta Prahy 3 Milan Český.
Kdekdo to však nepochopil. "Někteří Žižkováci brali hlasování vážně, a ti většinou odevzdávali lístek s odpovědí NE samostatnému Žižkovu," tvrdí mluvčí radnice Petr Blažek.
Ostatní se bavili, stejně jako v minulosti, třeba když si pořizovali speciální pas Republiky Žižkov, nebo se opíjeli na tradičním masopustu nebo při vinobraní.
Ačkoli...
"Přece jen jsme někoho naštvali," připouští, byť s dávkou pobavenosti, mluvčí Blažek. "Ozývali se nám lidi z Vinohrad a vyhrožovali: Dobře, mějte si samostatný Žižkov, ale my tím pádem chceme zpátky tu část Vinohrad, která leží na území Prahy 3!"
Mělo vůbec referendum, které bylo iniciativou několika nadšenců na radnici a nestálo ani korunu z rozpočtu, nějaký smysl?
Podle starosty ano: "Ukázalo se při něm, že jsme ještě nerezignovali na tradiční okřídlený žižkovský patriotismus a stále u nás platí hrdý odkaz Sauera, Haška i Seiferta," říká Český.
- pátek 3. května 2002
- 1
