Společným problémem všech výše jmenovaných věží je použití vysoce hořlavých anténních koaxiálních kabelů, dodávaných pro RVHP firmou Vacha Werke z tehdejší NDR. Pláště kabelů byly z nízkotlakého polymeru, který po zahřátí rychle měkne, částečně depolymeruje a hoří velmi intenzivně. Navíc hořící části odstřikují dolů a působí jako napalm. Směrem nahoru se zase intenzivně šíří hořlavé plyny, které oheň přenáší o desítky metrů výše. Množství uvolněného tepla působí ztrátu pevnosti a následnou destrukci ocelových nosných částí. Běžné železobetonové konstrukce sice odolávají o něco déle avšak jen po tu dobu, než vlhkost v betonu proměněná v páru odtrhne krytí hlavních tahových výztuží.
Požár obvykne vznikne změnou impedance na propojovacích konektorech v důsledku jejich nekvalitního provedení. Bohatší investoři vesměs používají konektory firmy Spinner, využívající patentované řešení. Tyto konektory jsou vyrobeny z beryliového bronzu, zatímco ve státech RVHP se používalo vlastní náhradní řešení z fosforbronzu.
Věž v Ostankinu na tom ale byla ze všech věží daleko nejhůř. Ve snaze dosáhnout rekordní výšky se šetřilo na váze stavebních konstrukcí a tak celá věž tvoří jeden gigantický tovární komín. Konstrukce je z předpjatého železobetonu ale tahová výztuž není skryta v betonu - je vedena po vnitřních stěnách tenkostěnného rotačního hyperboloidu. Jsou to předpínaná ocelová lana, nakonzervovaná proti korozi několika tunami dělostřelecké vazelíny. Vnitřní schodiště, kabelové a výtahové šachty nejsou odděleny pevnými stavebními konstrukcemi ale jen drátěným pletivem. I za normálních teplot působí ve věži velmi silný komínový efekt, který se teplem požáru ještě zmnohonásobí. Již tehdy si byli provozovatelé věže vědomi skutečnosti, že z věže není v případě požáru úniku a tak usilovali o vybudování buněk pro přežití na střeše výškové restaurace “Sedmé nebe”.
Při požárním cvičení byli vybráni reprezentanti v požárním sportu a ti se pokusili vyběhnout do restaurace v dýchacím přístroji po nouzovém schodišti. Doběhl prý jen jeden se zcela vyčerpaným dýchacím přístrojem a ten ještě nahoře omdlel. Představa požáru této věže vyvolávala u provozovatelů potoky studeného potu mezi lopatkami ale (pokud vím) nikdy se nenašly finanční prostředky ani dost vůle provést nezbytné stavební a technické úpravy. Pokud budou oběti na životech jenom čtyři, bude to zázrak a velké štěstí. Ještě větší zázrak a štěstí bude, pokud se podaří věž s vážně porušenou statikou zachránit před zřícením. Dnes by stačil jen silnější vítr…
A tak buďme rádi, že věž na Žižkově je řešena naprosto bezpečně a několikanásobně jištěna před všemi eventualitami. I když to podstatně prodražilo stavbu a nesetkalo se to tehdy s nadšením vrchnosti. Již sám systém třech tubusů ztrojnásobuje únikové a zásahové možnosti, úniková cesta je bezpečně oddělena od veškeré technologie, všechny prostory (včetně anténních soustav) jsou trvale střeženy kombinací požárních hlásičů a chráněny automatickým stabilním hasicím zařízením, používajícím vysoce účinný (a náležitě drahý) halon 1301, jehož hasební koncentrace neohrožuje zdraví.
Alex Kelin (v letech 1974 – 1990 vedoucí požární technik Správy radiokomunikací Praha, nyní České radiokomunikace a.s.)
