Bohužel neobstojí vládní argument o zbytečném bohatnutí komerčních pojišťoven. Ty finanční rezervy ze životního pojištění vrací zpět do ekonomiky v podobě investic či zakoupení akcií a obligací. Tím rozšiřují úvěrové trhy a zlepšují podnikatelské prostředí v daném státě. Zhodnocením jejích prostředků dochází ke zvyšování pojistných rezerv a k vyplácení vyšších důchodů při dožití klientovi po konci stanovené doby v pojistné smlouvě.
Rovněž argument,že pojistná smlouva s daňovým zvýhodněním nemusí mít dobu k důchodu a tím se vlastně stane výhodným spořením lze vymezit zákonem. Je paradoxem,že na jedné straně je potlačena možnost zvýhodnit prozíravou starost o své zabezpečení ve stáří a na druhé straně je umožněn předčasný odchod do důchodu i lidem, kteří práci mají, pouze této možnosti zneužívají a přispívají tím k menšímu důchodovému zabezpečení svých dětí.
