Sociální demokraté se zavázali, že zákony považované za "zásadní" nechají nejdříve předjednat v poslaneckých klubech koaličních stran. Až tedy bude Špidlův ministr financí Bohuslav Sobotka připravovat například zákon o rozpočtu na rok 2003, musí nejdříve označit tento zákon za "zásadní".
Na takovém označení se však budou muset shodnout všichni ministři včetně tří mužů z Unie svobody. Že je nějaký zákon "zásadní", znamená, že pak pro něj musí zvednout ruku všichni poslanci vládní koalice.
Ještě předtím budou mít možnost podobu zákona významně ovlivnit. V případě zmiňovaného zákona o rozpočtu se ministr Sobotka vydá do poslaneckého klubu jak unie, tak lidovců a zeptá se všech poslanců, zda s takto navrženým zákonem souhlasí. Pokud se najde někdo, komu se cokoliv nebude líbit, měl by Sobotka jeho připomínky do zákona zapracovat. "Prostě se bude tak dlouho jednat a hledat kompromisy, až bude zákon přijatelný pro všechny," říká předseda poslaneckého klubu Unie svobody Karel Kühnl.
Pokud se však i po tomto důkladném projednání stane, že budou poslanci Unie svobody ve sněmovně hlasovat proti zákonu, mají její ministři osud zpečetěn. Vládu budou muset neprodleně opustit. "Nesplnění tohoto dodatku bude mít za následek odchod ministrů za US-DEU z vlády," říká doslova dodatek ke koaliční smlouvě.
Stejná povinnost se tedy nevztahuje na lidovce, ale pouze na Unii svobody. Premiér Špidla to vysvětlil tím, že právě tato strana ukázala, že není jednotná. A to není vše, co by podle dodatku musela US-DEU udělat. I kdyby totiž její ministři z vlády zmizeli, zavázala se včera tato strana, že přesto ve sněmovně podpoří vládu, v níž nebude.
S tím, co nakonec vládní krize přinesla, je spokojena i Hana Marvanová. Dosáhla totiž svého. "Ano, o to, co se nakonec přijalo, mně šlo. Jsem ráda, že se ukázalo, že když není nějaký zásadní zákon předjednán, tak že prostě může ve sněmovně narazit," říká Marvanová.
