Napadlo mne, že i jejich řidiči viděli reportáž, že rostou a že o sebe v lese všichni nezakopáváme náhodou. Je tomu týden, co se vyhlašovalo sedm divů světa. Dělo se tak sedmého sedmý dva tisíce sedm - datum plné sedmiček se přímo vnucovalo.
Navíc byla sobota, což přímo vybízelo uzavírat šťastná manželství. Také naší planetě měly ty sedmičky přinést štěstí, proto globální koncert ve stejném termínu. Nezačalo to zkrátka špatně. Jenomže pak ideální datum pominulo.
Najednou jsme měli třeba devátého sedmý anebo dvanáctého. Událostmi týdne se staly potíže advokáta Altnera a senátorky Janáčkové. Advokátovi nejprve soud řekl, že neprokázal oprávněnost svých požadavků vůči bývalému klientovi a pak ho ještě potkala exekuce.
Ukázalo se, že věřitel dožadující se miliard, sám dluží milióny. Pokud jde o potíže senátorky, jedná se o rok starou nahrávku, na které vede rasistické řeči.
Hodně lidí, kteří se těšili, jak advokát zničí politickou stranu konkurzem, teď nelibě nese, že jejich hrdina zdá se nerespektuje principy, kterými se ohání, tedy že dluhy se mají platit.
Podobně v případě senátorky jsou její sympatizanti (kteří stejně jako ona nesnášejí "nepřizpůsobivé cikány") rozmrzelí, že nemohou tvrdit, že není rasistka, po té, co ona sama říká, že rasistka je.
V moci médií je nastolit téma, o kterém se bude mluvit. Jak se ale debata vyvine už v moci médií úplně není. S převažujícím míněním mohu plout na stejné vlně, anebo tu vlnu ignorovat a svobodně říct, že je dobře, když lakomec dostane přes prsty anebo že rasista nepatří do politiky.
Místo toho dám k lepšímu osobní zkušenost. Řekl bych že moc nerostou. Našli jsme spíše staré a červivé, z čehož usuzuji, že před reportáží bylo v lese pusto. Jeden krásný pravák je ale příslibem, že porostou.
