Problém nezmizel, jen dostal jiný název. Kdo je nejvíc ohrožen - to je vždy měřitelné kritérium? Všichni občané mají před zákonem stejnou cenu, před nemocí nikoliv? Když neušetříte na starších pacientech, ušetříte na méně ohrožených?
Výraz "méně ohrožený" může být jen krycím názvem pro skutečnost, že moderní léčení je nesmírně drahé, pojišťovny je nemohou zaplatit, a musí proto některé pacienty vyřadit. Které? Kdo je vyřadí?
Za pokryteckým "méně ohrožen" vězí jakýsi modernizovaný Mengele, který distribuuje lidi do života či smrti. To je hrozná představa, ale reálná: pro všechny léčení a léčiv není dost, někdo musí z kola ven. Tuto pekelnou větu si zamlčme, řekněme raději: přednost mají více ohrožení. Zní to lidštěji.
Zdravotní pojištění je povinnost, v níž občan zná svou platbu, neví však, co za ni kdy dostane. Plnění určuje stát, potažmo pojišťovny, bez souvislosti s výší platby. Jako byste platili pojištění za auto, ale co všechno vám opraví, řeknou až po havárii. Ať už to zakrýváme jakkoliv, zdravotní pojištění je druh daně a léčebná péče něco, co vám stát dá.
Vztah mezi pojistkou a plněním neexistuje. Mezi klientem a pojišťovnou není smlouva, nýbrž zákon. Platím, a oni mi nedají do srdce potřebnou trubičku, protože jsem zestárl? Mladšímu dají? Ale platí stejně jako já. Nebo řeknou: Vám nedáme, jste méně ohrožen.
Jsou jen dvě možnosti. Bohatý člověk si hodně zaplatí, trubku mu dají, umře. Chudý zaplatí málo, trubku mu nedají, umře též. Každý však jindy. To je drásající nespravedlnost. Druhá možnost není lepší: trubek je méně než srdcí, tak si podle nějakého kritéria vybereme. První případ je dobrý pro boháče, druhý zase pro šikovné s protekcí. Ale my bychom chtěli, aby si lidé byli rovni.
