Saddám Husajn přišel na svět v roce 1937 v Tikrítu, asi 150 kilometrů severně od Bagdádu.
Přesně o osm set let dříve se na témže místě narodil slavný muslimský vojevůdce Saladin, jenž porazil křižácká vojska v bitvě u Hittínu a dobyl Jeruzalém. Leccos nasvědčuje tomu, že Saddám si před smrtí ze všeho nejvíce přál, aby byl považován za jakéhosi novodobého Saladina, jenž vzdoroval barbarům.
Rodina a ti ostatní
V arabštině znamená jméno Saddám "ten, kdo vzdoruje" a Husajn se matčině výběru snažil dostát po celý život. Jeho prvním úkolem bylo přežít - Tikrít v době jeho dětství charakterizovaly nedlážděné ulice, domy z blátěných cihel a dětská úmrtnost okolo 50 procent.
Otec utekl záhy po narození dítěte a jedinou podporu Saddámovi poskytl širší rodinný klan. Z jeho řad se později bude rekrutovat naprostá většina nejbližších spolupracovníků Saddáma.
"Svět Iráčanů se dělí na dvě skupiny: rodinu a ty ostatní," říká Robin Fox, autor knihy Příbuzenství a manželství, která se stala učebnicí antropologie.
Střílím, tedy jsem
Ne každý muž z Tikrítu vlastnil pořádné boty, zato každý pořádný Iráčan disponuje střelnou zbraní. Poprvé Saddám putoval nakrátko za mříže za zabití svého učitele v 19 letech. O něco později již střílí ve jménu idejí strany Baas, která se v roce 1959 pokusila odstranit tehdejšího vůdce Kásima. Následoval úprk do exilu a studium práv v Egyptě.
Právě proto, že Saddám nikdy nebyl skutečným vojákem, nechával se později často fotografovat v uniformě. Jeho poradci kolem něj umně šířili legendy (jedna se snad zakládá na pravdě), jak osobně zastřelil člena vlády přímo během zasedání. Pakliže měl zbojník z Tikrítu obstát, musel své předchůdce trumfnout i v krutosti vlády.
Saddám ke konci soudního procesu vyslovil požadavek, aby byl postaven před popravčí četu - jeho legendě by to jen prospělo. Neuspěl, dostal provaz.
Co měl vlastně proti USA?
Když Saddám na konci 50. let prchal přes Sýrii do Káhiry, pomáhala mu CIA. Dostalo se mu výcviku, který nakonec přispěl ke skutečnému pádu Kásima (jenž se stále více bratřil s komunisty) v roce 1963.
V 70. letech dostal jako místopředseda strany Baas na starost modernizaci Iráku a náhle všude vyrostly školy a nemocnice. Nikdo se příliš nepozastavoval nad tím, že se tak dělo pomocí drakonických zákonů. Irák se zdál jediným skutečně sekulárním systémem v Arábii.
Podle výpovědí svých spolupracovníků si Husajn ve vězení oblíbil Ernesta Hemingwaye, zvláště Starce a moře. Obdivoval Winstona Churchilla. Později se stal vášnivým divákem CNN.
Když Saddám rozpoutal válku s Íránem, vojenská podpora z USA přišla záhy. Reaganův vyslanec pro Blízký východ a pozdější ministr obrany Donald Rumsfeld v roce 1983 Husajna osobně ujišťuje, že vítězství Íránu je pro Ameriku nemyslitelné, a slibuje mu mimo jiné satelitní snímky íránských pozic. Západ doopravdy vystřízlivěl až po masakru Kurdů v roce 1988 a po invazi do Kuvajtu o dva roky později.
Vstával ve tři ráno
Brutální popravy politických odpůrců, válka s Íránem i vpád do Kuvajtu měly společného jmenovatele: vyvolání umělého konfliktu ve snaze o přežití. Zájem na svržení Saddáma měli kromě členů jeho tikrítského klanu brzy úplně všichni. Diktátor to věděl a snažil se být stále o krok napřed.
Vstával ve tři ráno a spal maximálně pět hodin. Potom šel plavat. Bazény byly v každém ze zhruba 20 paláců, které obýval, a po hodině byly kontrolovány kvůli potenciálním jedům, obsahu chloru a PH.
Dostával zásoby čerstvých potravin dvakrát týdně. Nejčastěji humry, mořské kraby a ryby. Všechny zásilky byly nejprve testovány na přítomnost radiace a jedů.
Trávil hodně času ve své kanceláři, která však stále měnila adresu. Často náhle opustil místnost, zamkl se a za půl hodiny se vrátil odpočatý. Ministři a generálové počkali.
Poslední dny diktátora
Husajnovi se dařilo prchat přes půl roku, než byl v prosinci 2003 dopaden ve dva metry hluboké díře vykopané u jedné z chatrčí v městečku Daúr. Fotografie vousatého poustevníka k jeho pramalé radosti obletěly svět - takhle tedy nevypadá pravý mučedník.
Po několika lékařských vyšetřeních obdržel klimatizovanou celu o velikosti tři krát čtyři metry. Nejvíce času strávil četbou a přestávky na cvičení věnoval péči o několik kytek, keříků a jednu palmičku pod širým nebem na dvorku. Což bylo celkem zvláštní vzhledem k tomu, že je odpovědný za jednu z nejhorších ekologických katastrof, totiž vysušení mokřin na jihu Iráku, které živily zdejší šíitské obyvatelstvo.
Blouznivec
V létě 2005 začal soudní proces a Saddám zahájil poslední vzpouru v životě. Po celý rok si vykřikoval, co chtěl, soudci jej neustále vykazovali ze soudní síně, tři právníci přišli o život, ale na počátku listopadu byl verdikt na světě: trest smrti oběšením.
"Obětuji se. Pokud si to Bůh bude přát, pošle mě mezi mučedníky a správné lidi," napsal Saddám po vynesení rozsudku. Tak chce být vnímán dějinami. Jako muž, jenž se postavil americké civilizaci, kterou považoval za méněcennou hříčku historie, jakkoli momentálně technologicky vyspělejší. V tuto chvíli je považován spíše za blouznivce, jenž neodhadl vážnost situace, do níž bez skrupulí uvrhl celý národ. I to je ale posun - ještě před několika lety byl totiž Saddám synonymem krvelačné stvůry.
