Mrtví vojáci obou stran i civilisté - ti co bojovat chtěli či museli, i ti, co zahynuli "nedopatřením", a nedopatření" je již v této válce více než dost. Rozbombardovaná města. A po válce? Spojenci začnou stavět co zbořili, ale budou za to něco chtít. A tak Iráčané vlastně zaplatí ještě jednou za válku. Po překonání ekonomické krize vyřešené prodejem ropy se budou mít možná lépe. Naučí se nakupovat v hypermarketech a obědvat u KFC. Do domácnosti se dostane televize, kde budou moci sledovat seriály a telenovely. A tak začne pomalu zanikat tisíciletá kultura. O tom, že by spojenci zůstali v pozadí a poskytli nezištně prostředky (aby se vlády mohla ujmout inteligence, aby se zvýšila gramotnost, aby si Iráčané sami vybrali, jakou cestou se chtějí ubírat), z důvodů zklamání raději neuvažujme.
Dnes (8. 4. 2003) jsem se dočetl v novinách, že Spojenci chtějí Saddama "živého či mrtvého". Je morální někomu veřejné usilovat o život? Vždyť jeho vinu by měl posoudit soud! Jaký příklad si z takového vztahů k právu vezmou další generace? Třeba školáci začnou "legálně" usilovat o život svému fyzikari, který jim dál špatně známky. Krom toho úloha soudce by jistě neměla padnout právě na USA, protože to byli oni, kterým přerostl Saddam přes hlavu. Nakonec by USA ještě musely připustit, že Saddam je vlastně nevinný. Samy USA podporovali Saddama ve válce s Íránem a přehlíželi vyvražďování Kurdů. Že Saddam vlastní nebezpečné zbraně? A kdo ví, jaké zbraně vyvíjí a vlastní USA? Že je Saddam světu nebezpečný? Národní politika bezpečnosti USA ohrožuje v podstatě kteroukoli zemí!
Pacifismus je ve vztahů ke konfliktu v Iráku vnímán jako zhoubná nemoc, která může jednou zahubit ty, co v něj věří. Ale opačný postoj stejně zabíjí, ale ne nás a to tolik neboli. Válka, ozbrojený konflikt, by měla být brána v úvahu teprve tehdy, když už neexistuje jiné řešení!
- středa 9. dubna 2003
- 5
